8 C 227/2021-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 170 364,88 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, účastníci uzavřeli dne 16. 4. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 87 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 19,88 % ročně a poplatků pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,14 % z aktuální dlužné částky. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto ke dni 14. 1. 2021 prohlásila celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku a pro případ zesplatnění celého dluhu smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné částky. Dále mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úroku ve výši 23,19 % v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 613 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a žalobce proto úvěr ke dni 31. 12. 2020 zesplatnil. Žalovaný na uvedený úvěr zaplatil pouze částku 76 377 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy [číslo] ze dne 16. 4. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 87 000 Kč a závazek žalovaného splatit vyčerpanou jistinu společně s úrokem a poplatky v pravidelných splátkách ve výši 2,14 % měsíčně z aktuální dlužné jistiny. Úrokovou sazbu 19,88 % ročně soud zjistil rovněž ze smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že si účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku a pro případ zesplatnění celého dluhu smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné částky. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Ze sazebníku, který byl přímo součástí smlouvy, vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, jakým způsobem žalovaný peněžní prostředky čerpal a jakým způsobem je splácel. Z dopisu žalobkyně soud zjistil, že zbylá částka dluhu byla zesplatněna ke dni 14. 1. 2021 z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Soud dále z přehledu plateb zjistil, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkovou částku 89 776 Kč a na svůj dluh uhradil částku 35 818 Kč. Dále ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 2. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 2 613 Kč. Ve smlouvě účastníci dohodli úrok z úvěru ve výši 23,19 %. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 76 377 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 12. 2020. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný po zesplatnění úvěru dluží žalobkyni částku 82 159,92 Kč na jistině, částku 230 Kč jakožto náklady na vymáhání a částku 1 000 Kč jakožto smluvní pokutu a 856 Kč na poplatku za pojištění úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad ani výši dlužných částek žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Podle ustanovení § 1968 o.z dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 8. Podle ustanovení § 1969 o.z po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Podle ustanovení § 2048 o.z ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v obou případech řádně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o.z. Na základě smlouvy [číslo] ze dne 16. 4. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec do výše 87 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 19,88 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Dále na základě smlouvy [číslo], uzavřené dne 23. 2. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovanému tak vznikla dle smlouvy o úvěru povinnost úvěr v měsíčních splátkách splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 23,19 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. V obou případech žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, poplatků spojených s úvěrem a sjednané smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 726,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 815 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 170 364,88 Kč sestávající z částky 7 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 720 Kč ve výši 5 191,20 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla prodloužena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.