8 C 260/2021-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 2 210 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z úvěru. Původní věřitel [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 5 310 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr a sjednané úroky splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná však porušila své závazky a byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Původní věřitel proto ke dni 1. 3. 2006 ukončil poskytování úvěru a úvěr k tomuto datu zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17. 7. 2019. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 6. 2005 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 5 310 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut jednorázově a měl být hrazen formou splátek. Žalovaná se dle smlouvy zavázala hradit rovněž úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 21,34 % p.a. a poplatky za poskytnuté služby, zejména vedení úvěrového účtu a dle všeobecných obchodních podmínek původního věřitele další poplatky, např. za upomínání. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem byl úvěr splácen. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou, kdy k tomuto došlo dne 1. 3. 2006. V souladu s ujednáním smlouvy a dle sazebníku banky činí výše smluvní pokuty 20 % z celkové částky všech splátek splatných pod dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka žalované tak dle jeho výpisu z účtu činila ke dni 21. 6. 2019 celkem 2 416 Kč, představující neuhrazenou jistinu ve výši 1 810 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 400 Kč a úroky z prodlení ve výši 206 Kč kapitalizovaných ke dni 1. 3. 2006. Tato dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od 21. 6. 2019. 5. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 6. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 8. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 9. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 10. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 5 310 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 21,34 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. z. tak žalované vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 210 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.