11 C 159/2022-32 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako držitel televizního přijímače je poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti vyplývající ze zákonů č. 252/1994 Sb. a následně č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“) a neuhradil pravidelně za období od března 2021 do listopadu 2021 do patnácti dnů příslušného kalendářního měsíce televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tak dluží žalobkyni částku ve výši 1 215 Kč. 2. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně k žalobě připojila jako důkazy potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, výzvu k uhrazení dluhu a výpis o platbách televizního poplatku. Z těchto důkazů vyplývá, že žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků. Výzvou byl vyzván k úhradě dluhu z titulu nezaplacených televizních poplatků s podrobným rozpisem historie dlužné částky v příloze k tomuto dopisu. 5. Z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní soud vzal za prokázané, že žalovaný nehradil televizní poplatky za měsíce, které jsou uvedeny v žalobě. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Ve smyslu ust. § 10 zákona je provozovatel vysílání oprávněn v případě, že poplatník včas televizní poplatek nezaplatí, domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Jestliže tedy žalovaný nehradil televizní poplatky do 15. dne v měsíci, je ve smyslu ust. § 1970 z.č. 89/2012 Sb. v prodlení s plněním peněžitého dluhu a věřitel má právo vedle plnění požadovat též úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka odpovídá předloženým důkazům a úroky z prodlení byly požadovány v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 215 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 089 Kč.