11 C 19/2022-20 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 40 795 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11.11.2019 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 19.3.2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 11.11.2019 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 19.3.2020 ve spojení s výpisy z účtu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 4 789 Kč, tedy částku 29 789 Kč do 2.4.2020. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou žádným způsobem sporováno, pak vyplynulo, že žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Smlouvou ze dne 11.6.2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou z této smlouvy, a to s účinností ke dni 14.6.2021. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, z něhož žalovaná nesplatila ničeho. Protože žalovaná úvěr včas nezaplatila, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení částky 40 539 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru ve výši 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 789 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10 800 Kč, a neuhrazené paušální náhrady nákladů řízení za odeslání tří upomínek ve výši 150 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to za dobu ode dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tj. od 15.6.2021 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nárok žalobkyně na zaplacení těchto nákladů z uzavřené smlouvy nevyplývá, náklady na odeslání písemných upomínek jsou již kompenzovány částkou 150 Kč, která byla žalobkyni přiznána. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 684 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 780 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 795 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Uvedené činí celkem částku 4 684 Kč.