11 C 224/2022-30 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 18 512 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3.8.2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3.8.2021 ve spojení s výpisem z účtu ze dne 3.8.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 0 Kč, tedy částku 16 000 Kč do 2.9.2021. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným žádným způsobem sporováno, pak vyplynulo, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Smlouvou ze dne 7.2.2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným z této smlouvy, a to s účinností ke dni 8.2.2022. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, z něhož žalovaný nesplatil ničeho. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení částky odpovídající nesplacené jistině úvěru ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 512 Kč, neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném úhradu částky 217 Kč jakožto nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to za dobu ode dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tj. od 9.2.2022 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když tyto náklady jsou již zahrnuty v paušální náhradě nákladů na upomínání, která byla žalobkyni soudem přiznána ve výši 150 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 512 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč.