11 C 25/2022-21 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9 042,68 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30.12.2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30.12.2019 ve spojení s výpisem z účtu ze dne 30.12.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 2 178 Kč, tedy částku 7 178 Kč do 26.3.2020. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným žádným způsobem sporováno, pak vyplynulo, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Smlouvou ze dne 9.4.2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným z této smlouvy, a to s účinností ke dni 12.4.2021. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, z něhož žalovaný nesplatil ničeho. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení částky 8 370,08 Kč odpovídající nesplacené jistině úvěru ve výši 5 000 Kč, kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení ve výši 506,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 178 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení, když takto byla smluvní pokuta byla žalobkyní kapitalizována ve výši 251,23 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to za dobu ode dne následujícího po účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tj. od 13.4.2021 do zaplacení, jak požadovala žalobkyně. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 672,60 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl, když v případě prodlení s úhradou dluhu byl sjednán poplatek včetně úroku z úvěru pevnou částkou ve výši 2 178 Kč. Další úrok už proto nemůže žalobkyně po žalovaném požadovat, neboť toto nebylo ve smlouvě výslovně sjednáno. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 042,68 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč.