11 C 57/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 876,73 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 26.5.2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěrový účet byl žalovanému otevřen ke dni 26.5.2020 a počínaje tímto dnem mohl být účet čerpán. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19.2.2021. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy [číslo] ze dne 26.5.2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce tím, že bude mít na účtu dostatek peněžních prostředků. V případě překročení úvěrového limitu je částka, o níž byl úvěrový limit překročen, splatná okamžitě. Úrokovou sazbu 19,9 % ročně soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, ze kterých soud zjistil oprávněnost žalobkyně prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný v případě, že žalovaný poruší smluvní povinnosti. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19.2.2021 a žalovaného vyzvala k úhradě částky 10 876,73 Kč s příslušenstvím. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet vždy do 19. dne příslušného měsíce ve výši 5% z vyčerpané částky úvěru, minimálně ve výši 500 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z ustanovení bodu 23 úvěrových obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a prohlásila celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 876,73 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 252 Kč.