11 C 6/2022-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 5 580,42 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních službách pro účet č. [bankovní účet] ze dne 11.1.2017 ve znění smlouvy o povoleném debetu ze dne 13.12.2017, uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou. Žalované tak byl poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaná překročila uvedený limit, přičemž žalobkyni dluží částku 5 580,42 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o bankovních službách pro účet č. [bankovní účet] ze dne 11.1.2017 ve znění smlouvy o povoleném debetu ze dne 13.12.2017, bylo zjištěno, že žalovaná si u žalobkyně zřídila běžný účet, v rámci kterého byl následně vytvořen úvěrový rámec do 5 000 Kč, který žalovaná může překročit, přičemž při překročení je záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Žalovaná byla dopisem ze dne 25.1.2021 informována o skutečnosti, že byl účet ke dni 25.1.2021 zrušen v důsledku zániku smlouvy o jeho zřízení a vedení. K tomuto dni vykazoval účet nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 580,42 Kč. Žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě, avšak žalovanou částku neuhradila, ani po zaslané předžalobní upomínce. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora provedeného dokazování a absence tvrzení žalované dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které žalovaná čerpala finanční prostředky do výše 5 580,42 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky žalobkyni nevrátila, soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové 5 580,42 Kč s příslušenstvím. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo dále na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 580,42 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč.