23 C 31/2022-54 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15.3.2022 domáhala vypořádání jejího zaniklého společného jmění manželů se žalovaným [celé jméno žalovaného]. V žalobě uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29.11.2019, který nabyl právní moci dne 14.1.2020. Zánikem manželství zaniklo i společné jmění manželů, které se mimosoudně nepodařilo vypořádat. Předmětem vypořádání žalobkyně učinila investici ze společného jmění manželů na výlučný závazek žalovaného z meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření u [právnická osoba], převzatý žalovaným před uzavřením manželství za účelem vypořádání jeho společného jmění s předcházející manželkou. Na vyrovnání podílů na společném jmění manželů tak žalobkyně požadovala úhradu poloviny částky, která byla za trvání manželství na úhradu zmíněného meziúvěru a úvěru zaplacena. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že úvěr mu byl poskytnut v roce 2010 a ve smlouvě byl uveden jako výlučný vlastník nemovitosti a jediný dlužník. Žalobkyně měla nízký příjem (asi 10 000 Kč) a z něho částkou 3 000 Kč měsíčně splácela úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný kromě příjmu ze zaměstnání pobíral též výsluhový příspěvek. Úvěr ve výši 900 000 Kč byl hrazen trvalým příkazem z účtu žalovaného. Domnívá se proto, že žalobkyni nic nedluží. Uvedl též, že ze svých příjmů hradil otop do domu a vše, co se týká provozu automobilu. V současné době žalovaný pobírá důchod 17 015 Kč a po odečtení pravidelných měsíčních plateb mu na živobytí zbývá částka 8 645 Kč a na svém účtu má zůstatek 31 795 Kč. 3. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 29.11.2019, č.j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno dne 14.1.2020. 4. Z výzvy ze dne 15.2.2022 včetně připojené podací stvrzenky vzal soud za prokázané, že před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k vypořádání zaniklého společného jmění manželů a požadovala vyplacení vypořádacího podílu v částce 300 000 Kč. 5. Ze smlouvy o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým uzavřené dne 11.8.2010 mezi [právnická osoba] jako zástavním věřitelem, [jméno] [příjmení] jako zástavcem a [celé jméno žalovaného] jako zástavcem a dlužníkem vzal soud za prokázané, že k zajištění pohledávky zástavního věřitele na splacení úvěru a meziúvěru dlužníka – žalovaného bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem v [katastrální uzemí], a to budovy [adresa], stavební parcely [číslo] pozemků parc. [číslo]. 6. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že žalovaný je veden jako výlučný vlastník nemovitostí - stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba – budova [adresa] a pozemků parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih pro [územní celek] a [katastrální uzemí]. Jako podklad zápisu vlastnického práva je veden rozsudek zdejšího soudu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 19.2.2010, sp.zn. [spisová značka] s právní mocí ke dni 7.4.2010. 7. Z výpisů z vkladového, úvěrového a meziúvěrového účtu žalovaného u [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že na meziúvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet] byla za dobu od 30.4.2011 do 14.1.2020 uhrazena z účtu žalovaného, popř. žalobkyně částka celkem 366 600 Kč. Na vkladový účet žalovaného č. [bankovní účet] byla ve stejném období z účtu žalovaného, popř. žalobkyně uhrazena částka celkem 312 000 Kč. Počínaje 11.5.2020 je úvěr splácen na úvěrový účet žalovaného č. [bankovní účet] částkou 6 500 Kč měsíčně. 8. Ze sdělení [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že v období od 30.4.2011 do 14.1.2020 neměla žalobkyně vedený žádný úvěrový účet. 9. Podle § 709 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. 10. Podle § 711 odst. 2 o.z. částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. 11. Podle ustanovení § 736 o.z., platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. 12. Podle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. 13. Podle § 742 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. 14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně se domáhala vypořádání jejího zaniklého společného jmění se žalovaným. Předmětem vypořádání učinila pouze investici ze společného majetku na výlučný závazek žalovaného – splátky úvěru, který žalovaný čerpal před uzavřením manželství. Žalovaný argumentoval mj. tím, že během manželství byl splácen též úvěr žalované. Žalovaná však uvedla, že tento úvěr splatila ještě před uzavřením manželství a dotazem na [právnická osoba] nebylo prokázáno, že by za trvání manželství byl nějaký úvěr žalobkyní splácen. Žádné jiné položky, které by měly být vypořádány jako součást zaniklého společného jmění manželů tak zjištěny nebyly. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30.4.2011 a zaniklo dne 14.1.2020, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Za dobu od 30.4.2011 do 14.1.2020 bylo z účtu žalovaného a v jednom případě z účtu žalobkyně, tedy v souladu s § 709 odst. 1 a § 711 odst. 2 o.z. ze společných prostředků účastníků, uhrazeno 104 splátek po 3 525 Kč a 104 splátek po 3 000 Kč Celkem takto byla uhrazena částka 678 600 Kč. V souladu s ust. § 742 písm. b) o.z. je tak žalovaný povinen tuto částku nahradit. Podíly obou účastníků na zaniklém společném jmění manželů jsou dle § 742 písm. a) o.z. stejné a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu na společném jmění manželů polovinu uvedené částky, tj. částku 339 150 Kč. S ohledem na výši této částky a fakt, že žalovaný je starobním důchodcem, stanovil soud povinnost k úhradě této částky v prodloužené lhůtě splatnosti do 5 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 31 880. Tato částka se skládá z odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby po 9 660 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 339 150 Kč dle § 7 bod 6. advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů v podobě tří režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, celkem tedy částku 31 880 Kč. S ohledem na výši této částky i finanční situaci žalovaného soud stanovil delší lhůtu splatnosti, jeden měsíc od právní moci tohoto rozsudku.