23 C 69/2022-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 7. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 9 490 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl v období od 12. 7. 2019 do 10. 10. 2019 provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], VIN: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm³ a dále v období od 9. 12. 2020 do 3. 3. 2021 byl provozovatelem osobního automobilu, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm³, která byla uvedena v příslušném registru vozidel bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni příspěvek podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“) v částce 5 915 Kč a v částce 2 975 Kč, celkem tedy 8 890 Kč. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaného písemně, v souladu s ustanovením § 4 odst. 6 zákona, vyzvala k úhradě předmětných příspěvků, a to dopisy ze dne 5. 12. 2019 a 22. 4. 2021, žalovaný však na výzvy nereagoval a příspěvky v zákonné lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy ani následně na základě dalších upomínek dobrovolně neuhradil. Proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud a nárok na úhradu předmětných příspěvků uplatnila spolu s nárokem na náhradu nákladů spojených s jejich uplatněním a vymáháním v částce 300 Kč a spolu s úrokem z prodlení. 2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Soud vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně k žalobě doložila výzvy k úhradě příspěvků do garančního fondu [právnická osoba], upomínky o úhradu nedoplatku příspěvků do garančního fondu [právnická osoba], II. upomínky o úhradu nedoplatku příspěvků do garančního fondu [právnická osoba], dále výzvy k zaplacení dlužné částky, předžalobní upomínky a dodejky. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který byl v souladu s žalobními tvrzeními. Žalovaný byl provozovatelem osobního automobilu, [registrační značka], o objemu válců motoru nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, v době od 12. 7. 2019 do 10. 10. 2019 a osobního automobilu, [registrační značka], o objemu válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, v době od 9. 12. 2020 do 3. 3. 2021, přičemž v uvedené době ohledně těchto vozidel neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedenými vozidly. Příspěvky za nepojištěná vozidla nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou ze dne 5. 12. 2019 a 22. 4. 2021 (ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy), splatnost příspěvků pak nastala dne 19. 1. 2020 a 6. 7. 2021. 5. Podle ustanovení § 1 odst. 2. zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [právnická osoba] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle ustanovení § 4 odst. 3 a 5 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 8. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [právnická osoba] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle ustanovení § 2 odst. 1, písm. h), písm. f) a § 2a vyhlášky činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm³ včetně 65 Kč a u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm³ včetně 35 Kč. Výše nákladů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 10. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podaná důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v době od 12. 7. 2019 do 10. 10. 2019 a od 9. 12. 2020 do 3. 3. 2021 byl provozovatelem dvou osobních automobilů, ke kterým neměl v uvedené době uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozem. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními je tak povinen uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 8 890 Kč (91 dní po 65 Kč + 85 dní po 35 Kč) a k tomu náklady na mimosoudní uplatnění nároku v částce 600 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 490 Kč s úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 9 490 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.