25 C 64/2022-42 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 8 078,43 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne 14. 3. 2007. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet]. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalované a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku. Žalovaná se zavázala svěřit právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané v dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného sazebníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se také zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [název produktu], kterým umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a překročila sjednanou výši úvěrového limitu. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 11 107,86 Kč převedla na nově zřízený účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovanou. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a dlužnou částku 8 078,43 Kč představující dlužnou jistinu neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dne 4. 6. 2018 úvěr zesplatnila v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 pak postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy ze dne 14. 3. 2007 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zřídit pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet] a mimo jiné i úvěr [název produktu] do výše povoleného limitu 5 000 Kč. Úroková sazba pro vyčerpaný povolený limit je 17,9 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalobkyně povinnost plynoucí ze smlouvy splnila, když poskytla žalované předmětný úvěr tím, že umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaná však své povinnosti plynoucí ze smlouvy nedodržela, a to tím, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla povinna neprodleně uhradit. Dlužná pohledávka byla následně převedena z účtu žalované na účet úvěrový č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila a dlužnou částku 8 078,43 Kč neuhradila. Částka 8 078,43 Kč představuje jistinu dluhu, jak je popsáno v samotné žalobě a rovněž vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána i předžalobní výzvou, avšak bez následné reakce žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku na žalobkyni. 5. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 6. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 8. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 9. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 10. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva jejíž součástí byla i smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr až do limitu 5 000 Kč, který žalovaná čerpala, přičemž překročila povolený debetní zůstatek a na bankovním účtu žalované vznikl dluh ve výši 8 078,43 Kč, který žalovaná neuhradila, byť to byla její povinnost vyplývající ze smlouvy. Tím žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a vypověděla ke dni 4. 6. 2018 smlouvu a celý dluh zesplatnila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 078,43 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.