6 C 282/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 793 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21.3.2022 mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21.3.2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 493 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být splacen do 31.3.2022. Žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje částku 1 000 Kč jakožto jistinu, částku 493 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru, částku 300 Kč jakožto smluvní pokutu (2 x 150 Kč) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. 6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 8. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 21.3.2022 smlouvu o úvěru na částku ve výši 1 000 Kč, vznikla mu podle smlouvy o úvěru povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným poplatkem ve výši 493 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v rozsahu jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty vyhověl. Ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč shledal soud tuto výši ve vztahu k výši jistiny za nepřiměřenou, a tudíž neplatnou. Proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně by měl žalovaný tomu odpovídající právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.