6 C 331/2021-26 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] uzavřené dne 20.8.2020 prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalovanou a žalobkyní, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 150 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky a dohodnutý úrok, se žalovaný zavázal uhradit vždy v minimální výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Žalovaná své závazky vůči žalobkyni řádně neplnila, proto byla žalobkyní dne 11.8.2021 vyzvána k úhradě. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila, a to přesto, že jí bylo v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 46a o.s.ř. a následující) veškeré nezbytné soudní písemnosti řádně doručeny na adresu trvalého bydliště. Vzhledem ke skutečnosti, že byly splněny podmínky stanovené v ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů a uděleného souhlasu s tímto postupem ze strany účastníků řízení. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalované doručeny. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 20.8.2020, Úvěrových podmínek, výpisů k revolvingovému úvěru a předžalobní upomínky, vzal za prokázané: Dne 20.8.2020 uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 150 Kč. Žalovaná svého závazku nedostála a vyčerpané peněžní prostředky řádně a včas nesplatila, když hradila pouze částečně ve výši 7 324 Kč a ke dni podání žaloby dluží žalobkyni částku 17 571 Kč s příslušenstvím, a to i po zaslané předžalobní upomínce ze dne 11.8.2021. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru za použití prostředků elektronické komunikace na dálku podle ust. § [číslo] a podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaná uzavřel dne 20.8.2020 smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 150 Kč, vznikla jí podle úvěrové smlouvy úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru. Protože žalovaná úvěr včas nezaplatila, vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužné částky ve výši 10 150 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 900 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč.