6 C 357/2021-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 930 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13.10.2020 smlouvu, na základě, které jí zřídila službu [název produktu] [anonymizována dvě slova], prostřednictvím které měla žalovaná možnost odložených plateb až do výše 10 000 Kč. Žalovaná využila služeb v celkové částce 10 798 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek žalobkyni částku 1 302 Kč. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 12 930 Kč, která je tvořena z jistiny ve výši 10 798 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 132 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to zejména smlouvy k službě [název produktu] [anonymizována dvě slova], všeobecných obchodních podmínek, výpisů z účtu žalované a předžalobní upomínky má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 13.10.2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované zřízena služba [název produktu] [anonymizována dvě slova] s úvěrovým rámce až do výše 10 000 Kč, prostřednictvím kterého mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do výše povoleného kreditního rámce. Žalovaná služeb využívala v celkové částce 10 798 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet. Žalovaná však svoji povinnost neplnila. Z důvodu neplnění podmínek smlouvy (řádného splácení čerpaných prostředků) došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 16.1.2021. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 obč.z. v souladu s touto smlouvou byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni čerpané finanční prostředky v celkové částce 10 798 Kč. Žalovaná tuto povinnost nesplnila a dluží tak žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 798 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 132 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. č. 180/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 930 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.