8 C 202/2022-17 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 050 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že na základě plné moci ze dne 16. 4. 2019, kterou mu žalovaný udělil, aby ho zastupoval v trestní věci vedené u Policie ČR, územní odbor [obec] [anonymizována dvě slova] pod [číslo jednací]. Žalobce se žalovaným dohodli na odměně za poskytnuté právní služby na částce 5 000 Kč bez DPH. V rámci obhajoby žalobce vykonal tři úkony právní služby, které žalovanému fakturou [číslo] ze dne 15. 7. 2019 vyúčtoval na dohodnutou částku a to 6 050 Kč včetně DPH. Faktura byla splatná dne 29. 7. 2019. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 1. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, obrátil se žalobce se svým nárokem k soudu. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z plné moci ze dne 16. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobci udělil plnou moc k zastupování v trestní věci vedené u PČR, územní odbor [obec] [anonymizována dvě slova]. Z faktury [číslo] ze dne 15. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce tuto vystavil žalovanému za právní zastupování ve výše uvedené věci, na částku 6 050 Kč vč. DPH, když na této částce se dohodli. Z faktury dále bylo zjištěno, že ta byla splatná dne 29. 7. 2019. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu, když ani po ní žalovaný na svůj dluh doposud neuhradil ničeho. Podle ust. § 22 odst. 1 z.č. 85/1996 Sb., advokacie se vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu. Podle § 1 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen "odměna advokáta") se řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen "smluvní odměna"); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně. Soud na základě předložených důkazů, plné moci ze dne 16. 4. 2019, faktury [číslo] ze dne 15. 7. 2019 a předžalobní upomínky, vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem objednávku právních služeb, kdy se dohodli na odměně za poskytnuté právní služby v částce 5 000 Kč bez DPH. Žalobce poskytl žalovanému právní služby, za které mu vyfakturoval dohodnutou částku ve výši 6 050 Kč vč. DPH, přičemž žalovaný na svůj dluh doposud neuhradil ničeho. Protože žalobce má podle ust. § 22 odst. 1 z.č. 85/1996 Sb. v návaznosti na ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. právo na zaplacení odměny za zastupování a žalovaný nárok žalobce na odměnu nezpochybnil, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle kterého má věřitel právo požadovat po dlužníku, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce uplatnil úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 050 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.