8 C 240/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 521 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní identifikační údaje, potvrdil, že si smlouvu o úvěru řádně přečetl včetně obchodních podmínek žalobkyně, zároveň se zavázal odeslat ze svého účtu na účet žalobkyně částku 1 Kč. Žalovanému bylo přiděleno číslo úvěru. Žalovaný uhradil registrační částku 1 Kč, připsáním této platby byla registrace dokončena a žalovanému byla na sdělený e-mail odeslána smlouva o úvěru včetně souvisejících dokumentů. Dne 18. 5. 2021 žalobkyně žalovanému úvěr v částce 10 000 Kč vyplatila tak, že převedla částku na bankovní účet žalovaného totožný s účtem, z nějž byla provedena registrační platba. Žalovaný si při sjednání úvěru sjednal i další volitelné služby, které byly zpoplatněny dle sazebníku poplatků. Žalovaný si takto zvolil službu bezpečná splátka a poplatek za SMS servis. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 17 312 Kč, z níž částka 7 312 Kč je poplatek za poskytnutí úvěru a dále poplatky za výše uvedené služby, a to do 24 měsíců od poskytnutí úvěru, termín splatnosti žalovaný nedodržel a dlužnou částku dosud ani přes upomínky neuhradil. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy ze dne 18. 5. 2021, obchodních podmínek, identifikační karty zákazníka, výpisu z účtu žalobkyně, přehledu předepsaných a přijatých plateb, sazebníku poplatků má soud za zjištěný stav tvrzený v žalobě. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za doplňkové služby žalobkyni vrátit do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kdy žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – žádost a poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní identifikační údaje, potvrdil, že si smlouvu o úvěru řádně přečetl včetně obchodních podmínek žalobkyně, zároveň se zavázal odeslat ze svého účtu prostřednictvím stránek žalobkyně na účet žalobkyně částku 1 Kč jako potvrzení uzavření úvěrové smlouvy a potvrzení bankovního spojení, na které bude zaslána úvěrovaná částka. Žalovaný ze svého účtu zaslal žalobkyni částku 1 Kč. Na základě ověření účtu žalovaného zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Sjednány byly další volitelné zpoplatněné služby. Žalovaný tak žalobkyni měl vrátit 17 312 Kč, dále 99 Kč jako poplatek za bezpečnou splátku a 49 Kč za SMS servis. Ze sazebníku byla dále zjištěna výše účelně vynaložených nákladů na vymáhání, která činí 100 Kč za měsíc vymáhání. Z výpisu bylo zjištěno, že tyto náklady mu byly účtované v celkové výši 230 Kč. Žalovaný na svůj dluh celkově uhradil částku 3 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud ani přes upomínku neuhradil. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy, kterou soud hodnotil jako smlouvu uzavřenou dle výše uvedeného zákonného ustanovení, poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, čímž svůj závazek ze smlouvy splnila. Naopak žalovaný, který se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru v částce 330 Kč, dále poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč (5x) a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč (5x), když na svůj dluh uhradil pouze částku 3 000 Kč a následně již ničeho neuhradil, čímž svému závazku ze smlouvy nedostál, proto mu následně vznikla povinnost zaplatit i účelně vynaložené náklady na vymáhání v částce 230 Kč. Žalovanému byly dále účtovány úroky ve výši 1 470 Kč, a smluvní pokuty ve výši 1 531 Kč. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti na svoji obranu. Proto soud vycházel z důkazů předložených žalobkyní a povinnost k úhradě žalované částky žalovanému uložil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně povinnosti zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 521 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.