8 C 25/2022-14 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 15. 11. 2019 cestoval žalovaný veřejným dopravním prostředkem právního předchůdce žalobkyně, neuhradil stanovené jízdné a porušil tak povinnosti cestujícího. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit kromě jízdného ve výši 16 Kč také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 1 516 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 převedl právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], [IČO] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z hlášení o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 11. 2019 předložených žalobkyní vzal soud za prokázané následující skutečnosti. Dne 15. 11. 2019 v 10:45 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem v prostředku městské hromadné dopravy, na lince [číslo] neprokázal se platnou jízdenkou. Jízdné ve výši 16 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč žalovaný na místě nezaplatil a dlužnou částku neuhradil ani následně. Žaloba byla shledána jako důvodná, když z předložených listinných důkazů je zřejmé, že žalovaný cestoval dne 22. 2. 2019 městským hromadným prostředkem právního předchůdce žalobkyně, čímž uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění (§ 18a odst. 2 písm. a) a c), zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách v platném znění (§ 37 odst. 5 písm. b) a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§15 písm. a) a b). V souladu s citovanými právními předpisy a s tarifem právní předchůdkyně žalobkyně je žalovaný povinen uhradit cenu jednotlivého jízdného 16 Kč a přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platné jízdenky ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč s úrokovým příslušenstvím dle § 1970 o.z., ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.