8 C 356/2021-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 52 238,20 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru č. [anonymizováno] ze dne 7. 2. 2018 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 7,9 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 744,34 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto ke dni 17. 6. 2020 prohlásila celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 744,34 Kč a to včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně. Úrokovou sazbu 7,9 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 7. 2. 2018 smlouvu o úvěru na částku ve výši 170 000 Kč, vznikla mu podle smlouvy o úvěru povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 7,9 % ročně. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což žalobkyně učinila ke dni 17. 6. 2020. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 867,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 238,20 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.