1 C 80/2023 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 926,95 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru. Žalovaný si od původní věřitelky [právnická osoba] nechal zřídit na základě smlouvy běžný účet, v rámci něhož byl rovněž poskytnut kontokorentní úvěr [název produktu] k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 19 000 Kč. Výše povoleného limitu a úroková sazba byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [název produktu] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Z tohoto důvodu banka zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [název produktu] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 23 035,05 Kč převedla dne 26. 8. 2020 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovanému bylo umožněno splácení úvěrového účtu ve splátkách. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka tak byla ke dni 25. 6. 2021 zesplatněna a žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 415,58 Kč. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolný debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Po zrušení poskytování kontokorentu a předání debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet se žalovaný však opět dostal do nepovoleného zůstatku na běžném účtu [číslo] tento nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu činil 2 511,37 Kč. 2. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Nároky nabyla žalobkyně od původní věřitelky [právnická osoba] Z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, s účinností ke dni 21. 1. 2022, soud zjistil, že původní věřitelka pohledávku vůči žalovanému postoupila žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 14. 3. 2007 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě. Oznámením o zesplatnění a výpisem z úvěrového účtu žalobkyně prokázala, že žalovaný dluží na jistině částku 11 149,52 Kč, na poplatcích a smluvních pokutách částku 2 777,43 Kč a dále kapitalizované úroky v částce 247,65 Kč a úroky z prodlení. Dané částky odpovídají Všeobecným obchodním podmínkám a Produktovým podmínkám spotřebitelského kontokorentního úvěru, se kterými byl žalovaný řádně seznámen. 6. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 7. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 9. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 10. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 11. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru podle citovaného zákonného ustanovení. Její součástí se v souladu s ustanovením § 273 obch. z. staly všeobecné obchodní podmínky. Pakliže se žalovaný dostal do prodlení se splácením poskytnutého kontokorentního úvěru, vznikla mu povinnost tento dluh uhradit ve lhůtě stanovené žalobkyní (právní předchůdkyní) v souladu s jejich ujednáním. Tím, že žalovaný nedostál povinnostem, ke kterým se žalobkyni (její právní předchůdkyni) zavázal, a to ani přes možné splácení pohledávky, dostal se do prodlení, a proto mu podle § 1970 o. z. vznikla také povinnost platit z dlužné částky úroky z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nároky uplatněné žalobou byly důvodné, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 926,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.