11 C 113/2023-47 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 94 140,01 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22.7.2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka převedena na žalobkyni, a to s účinností ke dni 25.11.2022. 2. Soud ve věci nařídil jednání. Právní zástupce žalobkyně setrval na žalobě a odkázal na doplnění žaloby. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil a k podané žalobě se nevyjádřil. Soud provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru, předžalobní upomínkou, přehledu plateb žalovaného a oznámením o postoupení pohledávky. Právní zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, když soud konstatoval, že rozsudkem pro zmeškání nebude rozhodováno z důvodu rozdílného právního posouzení oproti podané žalobě. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22.7.2020 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 43 640 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 17 měsíčních splátkách po 4 920 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 83 640 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 270,48 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 11 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni 25.11.2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 43 640 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 40 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně v případě první smlouvy částku 11 000 Kč, má tento povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 29 000 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně za období od 1.4.2023 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně, žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.