11 C 125/2019-61 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 51 969,86 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13.7.2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Žalovaný následně dne 22.6.2009 svůj závazek vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2016 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností [právnická osoba], [IČO] byla pohledávka převedena na společnost [právnická osoba] a následně téhož dne na žalobkyni. Pohledávka byla uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v rozhodčím řízení, kde byl vydán rozhodčí nález [titul] [jméno] [příjmení] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] dne 26.8.2010. Rozhodčí nález byl jako exekuční titul uplatněn v exekučním řízení, když exekuce byla usnesením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] č.j. [číslo jednací] ze dne 29.3.2017 zastavena z důvodu neplatné rozhodčí doložky. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, vůči němuž žalovaný podal včasný odpor. Řízení bylo následně přerušeno v důsledku insolvenčního řízení vedeného ve věci žalovaného, avšak po odpadnutí překážky řízení (zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení) bylo v řízení pokračováno. Soud ve věci nařídil jednání. Právní zástupce žalobkyně setrval na žalobě, přičemž vzal žalobu co do částky 8 804,05 Kč zpět, resp. odkázal na částečné zpětvzetí učiněné dne 5.6.2023. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že je pravda, že si půjčil u [právnická osoba] [anonymizováno] částku 150 000 Kč, z toho následně uhradil jistinu 160 000 Kč, kdy se domnívá, že v současné době má povinnost splácet pouze úroky ze zapůjčené jistiny. Soud provedl důkazy interním účetním dokladem [právnická osoba] [anonymizováno], specifikací příslušenství, předžalobní upomínkou, úvěrovými podmínkami pro fyzické osoby nepodnikatele, usnesením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], smlouvou o postoupení pohledávek, úvěrovou smlouvou, uznáním závazku, výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky a rozhodčím nálezem. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13.7.2007 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 14,90%. Úvěr měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 71 měsíčních splátkách po 3 192 Kč. Žalovaný uhradil na předmětný dluh ke dni podání žaloby částku 24 268,24 Kč a částku 75 261,73 Kč. Následně v průběhu řízení uhradil žalovaný částku 8 804,05 Kč, když žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. Z uznání dluhu ze dne 22.6.2009 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci. Ve věci byl vydán rozhodčí nález následně uplatněný jako exekuční titul v exekučním řízení, když exekuce byla usnesením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] č.j. [číslo jednací] ze dne 29.3.2017 zastavena z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2016 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na společnost [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným ještě týž den postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 13.7.2007 smlouvu o úvěru na částku 150 000 Kč, a řádně nesplácel úvěr, vznikla mu podle ust. § 2395 povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 14,90 % ročně. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud řízení pro zpětvzetí v rozsahu částky 8 804,5 Kč dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil. Ve zbývající části 43 165,81 Kč s příslušenstvím podané žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 133 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 079 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 51 969,86 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý z pěti úkonů právní služby ve věci včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 3 654 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.