11 C 41/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 35 442 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 7.9.2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 7.9.2021 ve spojení s výpisem z účtu a potvrzením o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 675 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit v 12 měsíčních splátkách ve výši 2 787 Kč od 15.10.2021 splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, a to včetně sjednaného úroku ve výši 28,81 % ročně. Žalovaný neuhradil 1. splátku splatnou dne 15.10.2021, čímž se dostal do prodlení. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 7.9.2021 smlouvu o úvěru na částku ve výši 26 675 Kč, a řádně nesplácel úvěr, vznikl mu podle ust. § [číslo] povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 28,81 % ročně. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo požadovat úhradu celé dlužné částky 35 442 Kč. Součástí této částky je též smluvní pokuta ve výši 10% z dlužné splátky splatné dne 15.10.2021 ve výši 279 Kč, z dlužné splátky splatné dne 15.11.2021 ve výši 279 Kč a z dlužné splátky splatné dne 15.12.2021 ve výši 279 Kč, a dále též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 16 593,63 Kč od 21.3.2022 do dne podání žaloby, která činí částku 4 463,69 Kč, když žalobkyně požadoval po žalovaném částku 3 426,37 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně dále právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 596 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 418 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 442 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Uvedené činí celkem částku 3 596 Kč.