11 C 56/2023-50 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 56 724,82 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 5.4.2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 5.4.2021 prostředky komunikace na dálku, ve spojení s potvrzením o provedení platby ze dne 5.4.2021, 7.4.2021, 14.9.2021, 20.12.2021 a 17.1.2021, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 121 774 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Dle uzavřené smlouvy měl žalovaný povinnost úvěr vrátit včetně úroku ve výši 0,3452 % denně, RPSN smlouvy činila 231,39 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě výše uvedené smlouvy uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 96 257 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 27.1.2020 na žalobkyni. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když však s ohledem na nepřiměřeně vysoké protiplnění, které měl žalovaný povinnost dle uzavřené smlouvy právnímu předchůdci zaplatit, se jedná o absolutně neplatné právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku. 8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce poskytl žalovanému plnění ve výši 121 774 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 96 257 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 25 487 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 17.6.2022, kde stanovila žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 3 dnů od doručení oznámení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně za období od 22.6.2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná přibližně v jedné polovině svého nároku. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.