23 C 17/2022-160 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je vlastníkem podílu ve výši ideální poloviny ve vztahu k celku pozemku st. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba – budova bez č.p. a č.e. V návrhu uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem s právní mocí ke dni 7. 2. 2017 a k tomuto datu zaniklo společné jmění manželů. Výše uvedená nemovitost byla zakoupena za trvání manželství, kupní smlouvou ze dne 3. 9. 2009 a byť tvořila součást společného jmění manželů – účastníků, je v katastru nemovitostí evidována na jméno žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že do tří let od zániku společného jmění manželů nedošlo k vypořádání výše uvedené nemovité věci a tato se tak na základě zákonné fikce dle § 741 písm. b) o.z. nachází v podílovém spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí vedena na jméno žalovaného a tento zápis není možné napravit souhlasným prohlášením účastníků, má žalobkyně na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. 2. Žalovaný ve svém vyjádření s podanou žalobou nesouhlasil. Namítl, že dne 21. 12. 2016 účastníci uzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů pro dobu po rozvodu. Předmětem této dohody byla i výše uvedená nemovitost, která měla být na základě dohody nadále zapsána jako výlučné vlastnictví žalovaného. Dohoda ze dne 21. 12. 2016 byla uzavřena platně a v souladu s vůlí obou účastníků. Žalovaný dále namítl nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na tomto určení vlastnického práva a skutečnost, že o předmětnou nemovitost se po celou dobu staral výhradně žalovaný, prováděl její údržbu a žalobkyně o nemovitost neprojevila žádný zájem, nikdy ji nenavštívila, neudržovala a své domnělé vlastnické právo nikdy po rozvodu manželství nenárokovala. 3. Rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č.j. [číslo jednací] zdejší soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Soud akcentoval vůli účastníků týkající se sporné nemovitosti a vyjádřenou v dohodě o úpravě jejich majetkových poměrů, kterou oba účastníci považovali za platnou. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 11. 2022, č.j. [číslo jednací] vydaný rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu k dalšímu řízení. Zdůraznil právní domněnku zakotvenou v ustanovení § 741 písm. c) o.z. a skutečnost, že katastru nemovitostí nebyl v zákonné lhůtě předložen návrh na vklad vlastnického práva dle dohody účastníků o úpravě jejich majetkových poměrů. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil zabývat se tvrzením žalovaného o tom, že spornou nemovitost nabyl ze svých výlučných prostředků získaných darem od matky. 4. Z výpisu z katastru s nemovitostí vzal soud za prokázané, že žalovaný je veden jako výlučný vlastník shora uvedených nemovitostí – pozemku – zastavěné plochy a nádvoří st. p. [číslo] jehož součástí je stavba – budova bez č.p. a č.e., garáž v obci a [katastrální uzemí], a pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih pro obec a [katastrální uzemí]. Jako nabývací tituly jsou evidovány kupní smlouvy ze dne 10.8.2009 a 3.9.2009, dohoda o úpravě majetkových poměrů účastníků zavkladována nebyla. 5. Z kupní smlouvy ze dne 3. 9. 2009 vzal soud za prokázané, že žalovaný jako kupující uzavřel s [jméno] [příjmení] jako prodávajícím kupní smlouvu ohledně již zmíněného pozemku st. [parcelní číslo] včetně na něm stojící stavby bez č.p./č.e., garáže za kupní cenu ve výši 94 000 Kč. Prodávající v této smlouvě potvrdil, že dne 11.4.2009 obdržel od kupujícího zálohu na kupní cenu ve výši 50 000 Kč. Doplatek kupní ceny měl být dle smluvních ujednání uhrazen bez zbytečného odkladu po vkladu vlastnického práva dle této smlouvy do katastru nemovitostí, a to v hotovosti, k rukám prodávajícího v místě bydliště kupujícího. Dle ověřovacích doložek na smlouvě prodávající smlouvu vlastnoručně podepsal dne 10.7.2009 před úřadem městské části [obec a číslo] a kupující dne 3.9.2009 před [stát. instituce]. 6. Z potvrzení o předání a převzetí peněžní částky ze dne 11.4.2009 vzal soud za prokázané, že pan [jméno] [příjmení] potvrdil, že dne 11.4.2009 převzal od žalovaného částku 50 000 Kč jako zálohu na kupní cenu garáže. Tutéž skutečnost osvědčuje také stvrzenka o zaplacení ze dne 11.4.2009, podepsaná žalovaným a panem [jméno] [příjmení]. 7. Žalovaný k důkazu předložil čestná prohlášení pana [jméno] [příjmení], který prohlásil, že kupní cenu mu za přítomnosti žalovaného uhradila jeho matka paní [příjmení] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], která prohlásila, že paní [jméno] [příjmení] jí v minulosti bylo oznámeno, že svému synovi zakoupila řadovou garáž od pana [jméno] [příjmení]. 8. Z dohody účastníků o úpravě majetkových poměrů ze dne 21. 12. 2016 včetně dodatku ze dne 31. 8. 2017 soud zjistil, že účastníci se dohodli, že předmětná nemovitost byla pořízena za trvání manželství a bude nadále zapsána jako výlučné vlastnictví žalovaného. Dodatkem k uvedené dohodě ze dne 31. 8. 2017 účastníci následně upravili svou dohodu v části týkající se jiných nemovitostí a současně ujednali, že ostatní ujednání dohody o úpravě vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství se nemění. 9. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 30.1.2017, č.j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 7. 2. 2017. 10. Z kupní smlouvy ze dne 10.8.2009 vzal soud za prokázané, že žalovaný jako kupující zakoupil od manželů [příjmení], jako prodávajících za kupní cenu 1 000 Kč pozemek st. p. [číslo] o výměře 3 m2 v [katastrální uzemí]. Tento pozemek byl zastavěn garáží bez č.p. / č.e., postavené i na stavebním pozemku st.p. [číslo]. 11. Z kupní smlouvy ze dne [číslo] vzal soud za prokázané, že žalovaný jako prodávající prodal panu [jméno] [příjmení] nemovitost – garáž bez č.p. / č.e. postavenou na stavební parcele st. p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Ze snímku katastrální mapy vyplývá, že tato garáž se nachází ve stejné lokalitě jako garáž, která je předmětem tohoto sporu. 12. Kupní smlouvou ze dne 28.8.2007 bylo prokázáno, že účastníci jako prodávající prodali společnou nemovitost – budovu s prodejnami [adresa] a pozemky st.p. [číslo] parc. č. [rok] v [katastrální uzemí], za kupní cenu 3 000 000 Kč. 13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že s žalovaným bývali sousedé, následně se přestěhoval do [obec]. Svědek k věci vypověděl, že v době, kdy již bydlel v [obec], byl osloven žalovaným a prostřednictvím matky žalovaného, že by pro žalovaného koupila svědkovu garáž v [obec], kterou sám nevyužíval. Zájemcem o garáž byl žalovaný, jeho matka však měla svědkovi sdělit, že by garáž žalovanému koupila. Kupní smlouvu dojednával právě s matkou žalovaného, od které převzal zálohu ve výši 50 000 Kč a následně i doplatek. U předání peněz byl vždy pouze svědek a matka žalovaného. Smlouva se podepisovala v té garáži. U podpisu smlouvy byl on s matkou žalovaného a také žalovaný. Tehdy byla složena i zmíněná záloha. Doplatek pak dostal dodatečně v bytě u jeho matky. Pokud jde o jím sepsané čestné prohlášení, tak o sporu samotném mu bylo známo, že žalovaný se o garáž soudí a předmětem řízení je to, kdo jí kupoval. 14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je sestřenicí žalovaného. S jeho matkou se tehdy navštěvovaly a ona jí říkala, že žalovanému musí koupit garáž, že by jí potřeboval. Chtěla jí koupit pouze jemu, protože s žalobkyní měly špatné vztahy. Oni mají garáž hned vedle, tak věděla, kde to je. Kdy ke koupi došlo, už si přesně nepamatuje. Pokud jde o kupní cenu, bylo to kolem 100 000 Kč. S žalovaným se tehdy příliš nenavštěvovali, spíše s jeho matkou. Poté, co to jeho bývalá žena dala k soudu, se s žalovaným náhodně potkali a ona mu nabídla, že dosvědčí, že tu garáž pro něj koupila jeho matka. 15. K důkazu byli vyslechnuti také oba účastníci řízení. Žalobkyně vypověděla, že předmětnou garáž kupovali za trvání manželství jako investici. Nacházela se vedle garáží, které už vlastnili. Manželství s žalovaným bylo v té době už nefunkční a měla v úmyslu se rozvést. Na té koupi se domluvil s panem [příjmení]. Peníze tehdy na takovou investici s žalovaným měli, neboť předtím prodávali obchod a kupní cenu si rozdělili. Ona si ze své části pořídila nové auto. V té době měli oba dva také příjem z podnikání. Kupní cena za garáž byla asi 90 000 Kč O tom, zda měl žalovaný nějaké úspory, neměla přehled. Ona měla úspory z prodeje toho obchodu. Jak již uvedla, peníze na koupi té garáže měli, proto nebyl důvod, aby na to přispívala matka žalovaného. Nebylo také obvyklé, že by matka žalovanému takovéto dary dávala. K jejich majetkovému vypořádání uvedla, že předmětem jejich dohody o vypořádání společného jmění měl být mimo jiné obchod, který měl být rozdělen na větší a menší část, přičemž žalovaný měl dostat tu menší část a to mu mělo být kompenzováno právě tou garáží. Žalovaný však od smlouvy odstoupil a dohodu vypověděl. Garáž vnímala jako jejich společné