8 C 132/2022-112 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud oběma žalovaným uložil vyklidit nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že žalovaní nemovitou věc obývají bez právního důvodu. Vlastnické právo pro nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec] svědčí žalobci. Výzvou ze dne 17. 9. 2021 byli vyzváni k vyklizení, nijak nereagovali, proto se žalobce obrátil na soud. 2. Rozhodnutí soudu ze dne 3. 6. 2022 č.j. [číslo jednací] bylo zrušeno odvolacím soudem z procesních důvodů, když soud neumožnil žalovaným lhůtu k přípravě dle § 115 odst. 2 o.s.ř. nejméně deset dnů před jednáním. 3. Žalovaní se vyjádřili. Druhá žalovaná se žalobcem jsou rodiči dvou nezl.dětí, [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], které jsou ve výlučné péči matky s tím, že vystěhování spolu s dětmi považují za zjevné zneužití práva, neboť se je snaží bez náhrady vystěhovat lidově řečeno„ na ulici“ a mají za to, že jeho nárok podle ust. § 8 o.z. nepožívá právní ochrany a je zároveň v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaná 2. uvedla, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 2. 2014 č.j. [číslo jednací] bylo stanoveno výživné na každou z nezletilých dcer ve výši 2 000 Kč, přičemž se žalobce s druhou žalovanou dohodli na tom, že takto přiznané výživné nebude měněno proto, že žalobce jako formu výživného nad rámec peněžitého plnění hrazeného na výživné poskytne nezletilým dcerám [jméno] a [obec] [příjmení] i oběma žalovaným bezplatné bydlení a užívání rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalované]. Dále uvedla, že oba žalovaní užívají předmětné nemovité věci se souhlasem a vědomím žalobce na základě jejich vzájemné dohody, když návrh žalobce na vyklizení předmětných nemovitostí považují za šikanózní. 4. Provedenými důkazy bylo zjištěno následující: Manželství žalobce s druhou žalovanou trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 4. 2014 č.j. [číslo jednací] rozvedeno. Z tohoto manželství se narodily dvě nezletilé dcery (čl. 75). Následně druhá žalovaná uzavřela dne [anonymizována dvě slova] [rok] manželství s [jméno] [příjmení], toto manželství bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] pravomocně rozvedeno ke dni [datum] (čl. 76). Po rozvodu manželství žalobce s druhou žalovanou bylo provedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vypořádání jmění manželů (dále jen JM) a výlučným vlastníkem nemovitých věcí se stal žalobce (čl. 19), když zápis vlastnického práva pro žalobce byl proveden v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec] dne 26. 3. 2019 (čl. 11-12). 5. Soud zaměřil své dokazování na to, zda byla mezi účastníky uzavřena dohoda o užívání domu, pokud ano a s jakým obsahem a žalovaní byli poučeni o tom, že musí prokázat, že byla uzavřena dohoda o tom, že vyšší výživné od žalobce nad rámec stanoveného soudním rozhodnutím bude hrazeno i tím, že mohou užívat nemovitou věc. 6. Žalobce setrval na svém stanovisku, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, ani v písemné ani v ústní formě. Žalovaní v rámci koncentrace uvedli, že mezi účastníky byla uzavřena ústní, konkludentní nájemní smlouva na dobu neurčitou, když nájemné bylo sjednáno v podobě a výši příspěvku na hypotéku žalobce ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobce se z domu odstěhoval ve druhé polovině roku 2015 a do domu se naopak přistěhovala druhá žalovaná, prvý žalovaný se do domu přistěhoval v roce 2017 a jako manželu druhé žalované mu svědčí společné nájemní právo. Dále žalovaní namítli v souladu s ust. § 2238 o.z., že pronajímatel není oprávněn namítnout neplatnost nájemní smlouvy z důvodu nedostatku formy, i když má být tato uzavřena v písemné podobě. Prvý žalovaný užívá nemovitou věc od roku 2017 a druhá žalovaná od druhé poloviny roku 2015. Žalovaní dále předložili potvrzení o zaplacení nájemného (příspěvku na hypotéku) stvrzených podpisem žalobce za období roku 2015 a dále od 20. 4. 2016 do 20. 1. 2017. 7. Následně žalovaní při ústním jednání dne 26. 5. 2023 předložili doklad o platbách nájemného žalobci (čl. 90, 91), když žalobce potvrdil, že se s druhou žalovanou dohodl, že mu bude hradit měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč. Z částky 15 000 Kč se odečítala částka 4 000 Kč a první platbu obdržel ve výši 11 000 Kč v srpnu 2019 Poslední platbu žalovaní učinili v květnu 2021, a to proto, že dům chtěl žalobce prodat a žalovaní naopak chtěli nájemní smlouvu. Žalobce následně potvrdil, že dům chtěl prodat, ale protože je vedeno řízení o příjezdové cestě (sp. zn. 8 C 99/2022), tak se dům neprodává. 8. Z přehledu plateb nájemného (čl. 90) soud zjistil, že žalovaní jej hradili žalobci nepravidelně, a to od srpna 2019 (duben 2019 jim byl odpuštěn) až do května 2021. 9. Mezi účastníky nebyly dále sporovány příspěvky na hypotéku od žalovaných (čl. 70, 71, 72) i to, že za rok 2015 převzal žalobce od žalovaných příspěvek na vodu, plyn a bydlení ve výši 61 000 Kč (čl. 72). 10. Žalobce jako vlastník nemovité věci uplatnil u soudu ochranu vlastnického práva dle ust. § 1040 o.z. a to s odůvodněním, že žalovaní užívají nemovité věci bez právního důvodu. 11. Podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 12. Soud též zjistil, že oba žalovaní mají v občanských průkazech uvedeno bydliště [adresa žalovaného a žalované]. Druhá žalovaná též předložila doklad o tom, že na adrese [adresa]. 13. Podle ust. § 2238 o.z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. 14. Podle ust. § 745 odst.1 o.z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva. 15. Podle ust. § 746 ost. 1 o.z. mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. 16. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový děj: Žalobce a druhá žalovaná byli manželé, za dobu trvání manželství pořídili rodinný dům [adresa žalovaného a žalované] spolu s nemovitými věcmi zapsanými na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec]. Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 4. 2014 č.j. [číslo jednací] dne 29. 5. 2014. Účastníci se na vypořádání JM nedohodli, proto rozhodoval soud. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018 č.j. [číslo jednací] vyplývá, že soud v řízení vypřádal zůstatky úvěrů poskytnutých [právnická osoba], zůstatky spotřebitelských úvěrů poskytnutých [právnická osoba], a jiných dluhů, např. půjčku poskytnutou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože druhá žalovaná je až do roku 2025 v insolvenci, byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, zápis o vlastnictví žalobce byl proveden v KN dne 26. 3. 2019. Až do právní moci vypořádání JM šlo mezi účastníky o nemovité věci nevypořádané, po zániku manželství došlo k tomu, že vzniklo jakési„ quasi JM“ a druhá žalovaná v nemovité věci bydlela na základě dohody účastníků, respektive žalobce v této nemovité věci podle svého prohlášení bydlel až do roku 2015, kdy se odstěhoval a naopak se přistěhovala druhá žalovaná. V nemovité věci spolu s druhou žalovanou bydlí i nezletilé děti žalobce, k jejíž potřebám bylo v tomto řízení přihlédnuto. Protože žalobce je zavázán hradit závazek vyplývající z úvěru [právnická osoba] (ve výši 14 876,58 Kč/měsíčn, což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobcovy manželky – čl. 79), bylo mezi účastníky dohodnuto, že druhá žalovaná bude na tento závazek přispívat měsíčně částkou 4 000 Kč, a že může v nemovitosti bydlet spolu s nezletilými dětmi, což bylo soudem zjištěno z předložených dokladů o příspěvku na hypotéku (čl. 70, 71, 72). Za rok 2015 přijal žalobce od druhé žalované příspěvek na vodu, plyn a bydlení ve výši 61 000 Kč (bod 9). V roce 2015 byla druhá žalovaná manželkou [jméno] [příjmení], [datum narození], a jejich manželství trvalo do 22. 1. 2018. Ještě v době trvání manželství druhé žalované s [jméno] [příjmení] se do nemovité věci v roce 2017 přistěhoval [celé jméno žalovaného], [datum narození], a od roku 2017 jsou žalovaní manželé. Soud neprováděl důkaz výslechem rodičů druhé žalované ohledně skutečnosti, od jaké doby prvý žalovaný v nemovité věci bydlí, ani důkaz výslechem pana [jméno] [příjmení], kterého měl soud v úmyslu nejdříve vyslechnout k platbám, které dle tvrzení druhé žalované za trvání jejího manželství s panem [příjmení] vezl přímo pan [příjmení] žalobci do jeho bydliště do [obec], neboť tyto důkazy shledal nadbytečnými a žalobce skutečnosti zjištěné ohledně bydlení