8 C 141/2023-15 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 233,16 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 8. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný se zavázal splatit úvěr jednorázově do 2. 9. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 143,16 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedený úvěr neuhradil v době splatnosti, žalobkyně dále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 3. 9. 2022 do 30. 3. 2023 v celkové výši 2 090 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to včetně poplatku ve výši 3 143,16 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být žalobkyni splacen do 2. 9. 2022. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil a nadále dluží žalobkyni částku 10 000 Kč na jistině a částku 3 143,16 Kč na poplatku za sjednání úvěru. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném částku 2 090 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 3. 9. 2022 do 30. 3. 2023. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal splatit žalobkyni úvěr do 2. 9. 2022, a to spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 143,16 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jejichž výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 3. 9. 2022 do 30. 3. 2023 ve výši 2 090 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 233,16 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.