8 C 159/2023-12 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 819,76 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 5. 2020 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému otevřen běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 16. 3. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek ke smlouvě, jehož součástí byla smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které dne 16. 3. 2022 žalobkyně vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 46 604 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením, žalobkyně dne 16. 1. 2023 úvěr žalovanému zesplatnila. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z rámcové smlouvy ze dne 7. 5. 2020 [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně zřídit žalovanému běžný účet. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 46 604 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 711 Kč a to včetně smluveného úroku ve výši 17,9 % ročně. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvoří podmínky žalobkyně pro používání úvěru a obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z rámcové smlouvy, úvěrové smlouvy a z podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni zesplatnit celý úvěr, není-li řádně splácen. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 16. 1. 2023 soud zjistil, že jeho obsahem je výzva žalovanému k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl splácen. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 46 604 Kč, peněžní prostředky byly vyplaceny na běžný účet žalovaného. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 273 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 273 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.