8 C 242/2023-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 29 136,19 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 9. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 9. 2022 soud zjistil, že původní věřitel, poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to do 30. 9. 2022 a to včetně sjednaného poplatku představujícího úrok v částce 4 152 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 24 152 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni ke dni 6. 3. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný dluží žalobkyni částku 29 136,19 Kč sestávající z částky 20 000 Kč jakožto jistiny, 1 282,19 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, 4 252 Kč jakožto kapitalizovaného úroku, 482 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky a částky 3 120 Kč jakožto smluvní pokuty. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 7. 9. 2022 smlouvu o úvěru na částku ve výši 20 000 Kč, vznikla mu podle smlouvy o úvěru povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit a to včetně sjednaného poplatku představujícího kapitalizovaný úrok. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat celou dlužnou částku včetně smluvní pokuty a nákladů za upomínání. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 377 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 136,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 377 Kč.