8 C 74/2023-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze spisové dokumentace je patrné, že tato abstentuje uzavřenou smlouvu o úvěru, neboť žalobkyně ji od původního věřitele nemá k dispozici. Na druhou stranu výpisem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně a potvrzením banky žalované společností [právnická osoba] bylo potvrzeno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 12. 8. 2020 poukázána částka 20 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Číslo bankovního účtu bylo rovněž potvrzeno společností [právnická osoba] s tím, že se skutečně jedná o účet žalované a v srpnu 2020 jí byla připsána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], tedy pod variabilním symbolem, který je uveden v potvrzení o provedené platbě právní předchůdkyně žalobkyně. Tyto důkazy dokládají, že žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně předmětná částka. Žalovaná ke dni podání žaloby však na uvedenou pohledávku ničeho nezaplatila. Dále bylo prokázáno, že úvěr byl uzavřen mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovanou. Úvěr byl následně postoupen původním věřitelem žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soudem je nutno konstatovat, že sice neměl k dispozici úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, avšak ze všech shora uvedených skutečností vyplynulo, že úvěr byl žalované poskytnut a přesto nebyl do dnešního dne uhrazen. Dále je nutné uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr na číslo účtu č. [bankovní účet] a dle sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 7. 2023 je skutečně majitelem tohoto účtu žalovaná. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za období od 20. 11. 2022 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.