1 C 139/2024-13 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřené dne , datum, a dne , datum, mezi právní předchůdchyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . RPSN smlouvy činila 141,61 %. Dále bylo ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, č. , hodnota, zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . RPSN smlouvy činila 105,56 %.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému sdělena dopisem s názvem oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .6. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedené úvěry nezaplatil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, plnilo i funkci předžalobní výzvy k plnění, neboť v tomto oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v délce deseti dní od doručení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud se zabýval platností uzavřených smluv o úvěru z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2021, tedy v době uzavření první smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,53 %, a v prosinci 2021, tedy v době uzavření druhé smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,91 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy, ve kterých byla sjednána v prvém případě roční procentní sazba 141,61 % a ve druhém případě 105,56 %, tvoří takto sjednané RPSN v prvním případě osmnácti násobek a ve druhém případě třinácti násobek v těchto dobách obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.11. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, , žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z., má tudíž právo na vrácení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. na straně žalovaného, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění dopisem ze dne , datum, označeným jako „Oznámení o postoupení pohledávky“. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti uvedené v Oznámení o postoupení pohledávky, tj. , datum, , přičemž bylo předpokládáno, že žalovanému mohlo být Oznámení o postoupení pohledávky doručeno nejdříve dne , datum, a s desetidenní lhůtou pro úhradu dluhu, nastala splatnost dne , datum, , proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení od , datum, v zákonné výši stanovené Českou národní bankou. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.