1 C 146/2023-12 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout úvěr a závazek žalovaného splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení měsíční cílové částky v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení. Smlouva byla uzavřená dne 15. 7. 2016 mezi žalovaným a žalobkyní, kdy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný zcela úvěr vyčerpal. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých splátek z úvěru ze stavebního spoření. Svůj závazek však žalovaný řádně neplnil. Žalobkyně marně svými výzvami k zaplacení žádala žalovaného, aby dlužné částky ze svého závazku uhradil. V souladu se všeobecnými podmínkami žalobkyně následně od smlouvy odstoupila a ke dni odstoupení činila dlužná částka 216 457,22 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření ze dne 15. 7. 2016, všeobecných úvěrových podmínek, žádosti o výplatu, oznámení o výplatě úvěru, stavu pohledávky bez dopočtu úroků ke dni 30. 6. 2023, dokladu o úročení, výpisů z účtu a poslední výzvy k úhradě před odstoupením, vzal za prokázané, že dne 15. 7. 2016 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] na částku 350 000 Kč. Žalovanému byly poskytnuty povinné informace před uzavřením smlouvy, a to prostřednictvím všeobecných úvěrových podmínek. Úroková sazba překlenovacího úvěru činila dle smlouvy 5,89 %. Ve smlouvě bylo dále stanoveno, že po dobu trvání úvěru až do přidělení cílové částky je žalovaný povinen hradit úroky. Zálohová měsíční splátka úroků byla splatná vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, a to od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo provedeno první čerpání úvěru. Přepokládaný termín splacení úvěru byl stanoven na 25. 4. 2029. Žalovaný dne 8. 9. 2016 požádal o výplatu úvěru, který mu byl dne 19. 9. 2016 vyplacen. Dle výpisů z účtu poslední splátku žalovaný uhradil dne 16. 11. 2022 a dle stavu pohledávky bez dopočtu úroků ke dni 30. 6. 2023 a rovněž výpisů z účtu dluží žalovaný na jistině částku 216 457,22 Kč a dle dokladu o úročení na úrocích za období od 1. 5. 2023 do 30. 6. 2023 částku 2 124 Kč a na smluvním úroku z prodlení za shodné období částku 4 689,9 Kč. Výše úroků z prodlení byla upravena smluvně v čl. 9 odst. 6 všeobecných úvěrových podmínek. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dalších splátek a v poslední výzvě k úhradě před odstoupením ze dne 1. 4. 2023 byla žalovanému stanovena úhrada nedoplatku nejpozději do 30. 4. 2023 a byl upozorněn, že v případě neuhrazení nedoplatku bude od smlouvy odstoupeno ve smyslu čl. 9 odst. 3 písm. a), b) všeobecných úvěrových podmínek. V případě, že dojde k odstoupení od smlouvy, byl žalovaný upozorněn, že bude nucen uhradit celý poskytnutý úvěr. Do 30. 4. 2023 však nebyly dlužné splátky žalovaným uhrazeny a k tomuto datu bylo odstoupeno od smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nikterak nerozporoval, se dostal odstupující dopis do sféry žalovaného. Dlužná částka ke dni odstoupení, tedy ke dni 30. 4. 2023, činila 216 457,22 Kč, kdy tato plně odpovídá všem platbám evidovaným žalobkyní. Žalovaný však ničeho na svém dluhu neuhradil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavební spoření, se osoba, která uzavře se stavební spořitelnou smlouvu o stavebním spoření, stává účastníkem. Stavební spořitelna sdělí budoucímu účastníkovi obsah smlouvy v textové podobě v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. 7. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, má účastník právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti. 8. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, musí smlouva obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýše 3 procentní body. 9. Podle § 7 odst. 1, 3 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, je stavební spořitelna povinna vypracovat všeobecné obchodní podmínky. Všeobecné obchodní podmínky musí obsahovat nejméně tyto údaje: a) podmínky uzavírání smluv a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování, b) podmínky a předpoklady pro získání úvěru ze stavebního spoření, c) podmínky uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování. 10. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. 11. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Jelikož žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření na částku 350 000 Kč a tuto částku vyčerpal, a následně se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a vznikl mu nedoplatek, dopustil se tak porušení dané smlouvy. Žalobkyni tak náleželo právo odstoupit od smlouvy a požadovat úhradu celé zbývající neuhrazené částky. Žalovaný však dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyně v žalobě dále požadovala uhradit ve výroku popsané úroky a soud tomuto nároku žalobkyně dle výše uvedeného rovněž vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 659 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 659 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.