11 C 235/2023-31 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 86 520,02 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19.12.2019 a ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3.7.2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byly pohledávky převedeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 7.8.2023. 2. Soud ve věci nařídil jednání. Právní zástupce žalobkyně setrval na žalobě. Žalovaná se k jednání soudu dostavila a k podané žalobě uvedla, že je pravda, že si brala půjčky, avšak od žalobkyně jí nepřišel žádný dopis s výzvou k úhradě. Dlužnou částku je schopna uhradit, avšak nikoliv najednou. Byla by schopna splácet ve splátkách po cca 1 500 Kč měsíčně. Upřesnila, že částka, kterou žalobkyni uhradila v případě první smlouvy, odpovídá částce 10 640 Kč a v případě druhé smlouvy částce 27 510 Kč. Soud provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru [číslo] [číslo] žádostmi o úvěr, formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informacemi o zpracování osobních údajů. Žalobkyně byla soudem poučena o tom, že věc bude po právní stránce posouzena jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení z důvodu nepřiměřeně vysokého poplatku za sjednání úvěru. Žalobkyně byla též soudem informována, že soud nemá za doložené, že by byla žalovaná vyzvána k zaplacení úvěru a že jí bylo oznámeno postoupení pohledávky. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19.12.2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 21 480 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 46 480 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 272,44 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 10 640 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3.7.2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 23 190 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 14 měsíčních splátkách po 3 585 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 50 190 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 272,44 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 27 510 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni 7.8.2023. Soud nemá za prokázané, že bylo postoupení pohledávky žalované řádně oznámeno a že by žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění ve výši 23 190 Kč a ve výši 27 510 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 25 000 Kč a 27 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně v případě první smlouvy částku 10 640 Kč, má tato povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 14 360 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. V případě druhé smlouvy nemá žalovaná povinnost vydávat ničeho, neboť na úvěr vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 510 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 17.11.2023 do zaplacení, když úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího po doručení žaloby žalované. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 7. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované povolil splácení dluhu po 1 500 Kč měsíčně. Vzal v úvahu její tvrzení o finanční a rodinné situaci, výši dlužné částky a souhlasného vyjádření žalobkyně, když má soud za to, že výše měsíčních splátek nezpůsobí zásadní nerovnováhu v právech obou účastníků. Plnění dluhu je navíc zajištěno i tím, že soud stanovil splatnost celého dluhu při nesplnění některé ze splátek. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná částečně, žalované žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.