11 C 313/2023-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 147 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaný si opakovaně prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů. Za prodloužení splatnosti úvěru sedmkrát o 30 dnů vznikla žalovanému povinnost zaplatit poplatek v celkové výši 7 140 Kč. Žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 11 177 Kč, z níž byla částka 5 267 Kč započtena na jistinu. Žalobkyni tedy žalovaný dluží částku 12 147 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 733 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 735 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 584 Kč. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru na částku ve výši 15 000 Kč, a řádně nesplácel úvěr, vznikla mu podle ust. § 2395 povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu jistiny ve výši 9 733 Kč, úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb, a dále na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 735 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 584 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 147 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 252 Kč.