11 C 8/2024-56 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše , částka, , který měl žalovaný splácet měsíčně ve výši minimální splátky, a to 5% čerpaného úvěru. [ulice] úroková sazba byla mezi účastníky sjednána ve výši 25,08 % při bezhotovostním čerpání a ve výši 29,99 % při hotovostním čerpání. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedl právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a,s,. která ji následně převedla dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky , částka, , která sestává z jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, a to přesto, že mu tato byla v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (§ 45 o.s.ř. a následující) řádně doručena a k podání vyjádření byl soudem vyzván.3. Vzhledem ke skutečnosti, že byly splněny podmínky stanovené v ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů a uděleného souhlasu s tímto postupem ze strany účastníků řízení. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny.4. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to zejména smlouvy o úvěru, sazebníku poplatků, platební historie, výpisů z účtu žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného, rozhodnutím o zesplatnění a předžalobní upomínky má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčně ve výši minimální splátky 5% z dlužné částky. Z důvodu neplnění podmínek úvěrové smlouvy (řádného splácení úvěru) došlo ke dni [datum] ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 obč.z. a v souladu s touto smlouvou byl žalovaný povinen platit sjednané splátky ve výši 5% z dlužné částky měsíčně. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a dluží tak žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, a smluvní poplatky ve výši , částka, . V tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Co do částky , částka, představující účtované poplatky za přečerpání úvěrového rámce (3x , částka, ) byla žaloba zamítnuta, když tyto poplatky soud považuje za smluvní pokutu, jejíž výše však nebyla ujednána přímo ve spotřebitelské smlouvě (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne [datum]). Soud dále zamítl žalobu v části žalovaného úroku, konkrétně co do úroku ve výši 7,99 % ročně z částky , částka, za dobu do [datum] do zaplacení, když takto požadovaný úrok je v rozporu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni v souladu s ust. § 1970 o. z. zároveň nárok na úhradu úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná (úspěch měla jen v nepatrné části) a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši , částka, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za dva a půl úkonu právní služby po , částka, , tří režijních paušálů po , částka, a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši , částka, .