2 C 193/2024-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky s úrokem ve výši , částka, , odměnou za zpracování ve výši , částka, a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Splatnost poslední splátky připadala na , datum, . Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas neuhradila, když uhradila celkem pouze částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaná žádnou částku neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje pouze zaplacení částky , částka, představující dlužnou jistinu a dlužnou část poplatku a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z této částky.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalované zaslán dne , datum, .5. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s navýšením o poplatek ve výši , částka, . Poplatek v celkové výši , částka, sestával z úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, . Dále si žalovaná se žalobkyní ujednala službu doplňkové pojištění za částku , částka, . Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaná zavázala uhradit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , když poslední splátka činila , částka, . Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 86 % a RPSN činilo 136,55 %. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila celkem částku , částka, . Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do , datum, předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla žalované dle podacího lístku odeslána téhož dne.6. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky Statistika úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů s fixací nad jeden rok do pěti let poskytovaných domácnostem činila v červenci 2021, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 7,23 % ročně.7. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“8. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne 15. 7. 2021je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je stanoveno, že úrok činí 86 % a byl sjednán v celkové výši , částka, , avšak zároveň si strany ujednaly poplatky za zpracování a za komfortní a flexibilní splácení v celkové výši , částka, . Soud v případě obou zmíněných poplatků dospěl k závěru, že se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, ale že jejich účelem je navýšit odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Ve své podstatě tak lze i tyto poplatky považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Při této úvaze pak činí celková částka, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit za poskytnutí úvěru, , částka, , což odpovídá 68,74 % ročně z poskytnuté částky. Podle statistických údajů České národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let průměrně 7,23 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 21,69 % ročně. Pokud však v daném případě činí RPSN 136,55 % a odměna za poskytnutí zápůjčky (sjednaný úrok včetně dalších poplatků) činí 68,74 % ročně, je patrné, že částka, kterou měla žalovaná za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než devítinásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku a poplatcích za administrativní činnost, vedení účtu a komfortní splácení pohlížet jako na absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť těmito ujednáními smlouva obchází zákon, když stanovením dalších poplatků vedle úroku směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr. V daném případě částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, dosahuje více než sto dvaceti procent úvěrované částky. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěrů je předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, v souhrnu představujících zisk právní předchůdkyně žalobkyně, k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.9. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaná podle § 2991 odst. 2 o. z. povinna vrátit. Protože žalovaná dosud vrátila pouze částku , částka, , uložil soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část nesplacené jistiny ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to počínaje dnem , datum, . Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené shledal soud žalobou nedůvodnou a výrokem II. tohoto rozsudku ji