2 C 245/2024-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a částky , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.rerum.cz uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, , z něhož byla odeslána i níže uvedená ověřovací platba. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaná nejprve na shora uvedené webové stránce vyplnila registrační formulář, odsouhlasila smluvní dokumentaci a registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Za účelem ověření totožnosti se současně zavázala uhradit ověřovací platbu ve výši , částka, . Vložením SMS kódu ve znění 17904 do formuláře a následným odesláním formuláře potvrdila vůli být smlouvou vázána. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že se jej žalovaná zavázala splácet každý měsíc nejpozději k 14. dni v měsíci. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru, pročež byla dne , datum, informována žalobkyní o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, nachází se od , datum, v prodlení. Žalobkyně tudíž požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši , částka, , úroku za dobu čerpání úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, , tj. , částka, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, do datové schránky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím SMS kódu uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla oprávněna opakovaně čerpat neúčelový úvěr do výše , částka, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaná byl povinna čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně každý měsíc nejpozději do 14. dne v měsíci. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalované účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Pro případ prodlení žalované přesahující jeden měsíc byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná úvěr čerpala dle potvrzení o platbě ve výši , částka, dne , datum, . Dle dopisu ze dne , datum, , nazvaného Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , žalobkyně úvěr poskytnutý žalované zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, do tří dnů od doručení daného dopisu. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vyplynulo, že byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž dle podacího lístku byla výzva žalované zaslána dne , datum, .5. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, do 1 roku“ činila v listopadu 2022, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , úroková sazba průměrně 11,62 % ročně.6. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“7. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovanou a žalobkyní dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům s ohledem na výši ujednaného úroku. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Ve výše uvedené úvěrové smlouvě činí úrok 40 % úvěrované částky měsíčně a jeho celková výše pak závisí na době celkového splácení úvěru žalovanou. Pokud podle statistických údajů České národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 11,62 % ročně, ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 34,86 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru 40 % měsíčně, je patrné, že částka, kterou měla žalovaná za poskytnutí úvěru zaplatit, nepochybně výrazně převyšuje obvyklý úrok požadovaný v rozhodném období bankami. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku pohlížet jako na ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu shora specifikované smlouvy o úvěru, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěru je předmětem podnikání právní žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku představujícím zisk žalobkyně k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo.8. Vzhledem ke skutečnosti, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je podle § 2991 odst. 2 o. z. povinna vrátit. Protože žalovaná z poskytnutých peněžních prostředků dosud žádnou částku dle tvrzení žalobkyně nevrátila, soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem , datum, . Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o úvěru nejpozději do tří dnů, tj. do , datum, . Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Jelikož soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru jako celek, nebylo možné žalobě vyhovět ani ohledně smluvně ujednaného úroku ani ohledně smluvní pokuty.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 24,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášk