8 C 176/2024-71 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši , částka, měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 85,49 % ročně. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku v celkové výši , částka, (2 x , částka, ). Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, , úroku ve výši 85,49 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku ve výši 15 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Jako důvod pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně uvedla, že se rozhodla po žalované nadále uplatňovat pouze nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, a dlužného pojistného ve výši , částka, .3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, , úroku ve výši 85,49 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku ve výši 15 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Předmětem řízení tak nadále zůstala částka ve výši , částka, spolu s příslušenstvím, které představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 85,49 % ročně po 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 128,37 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Na základě přílohy č. , hodnota, úvěrové smlouvy, se žalovaná dále zavázala hradit žalobkyni částku ve výši , částka, měsíčně za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že částka ve výši , částka, byla dne , datum, převedena na účet žalované. Z tvrzení žalobkyně a karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaná zaplatila žalobkyni na základě výše uvedené smlouvy částku v celkové výši , částka, (2 x , částka, ). Ohledně ostatních splátek úvěr je žalovaná v prodlení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Z oznámení ze dne , datum, má soud dále za prokázané, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované tohoto dne úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k doplacení neuhrazené části úvěru. Žalovaný však ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.7. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Soud má v řízení za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení.10. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru se pohybovaly kolem 10,04 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 85,49 %, tvoří takto sjednaný úrok osminásobek v této době obvyklé úrokové sazby. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku ve výši 85,49 % je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši , částka, , má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ve zbytku, tj. v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která představuje neuhrazené pojistné, pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.14. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby