11 C 7/2026-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši , částka, a žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet v měsíčních splátkách nejméně ve výši , částka, . K posouzení úvěruschopnosti žalované došlo dle tvrzení žalobkyně před uzavřením smlouvy, což dokazuje příloha smlouvy o úvěru.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, ve spojení s potvrzením o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná měla žalobkyni vrátit úvěr včetně úroku ve výši 57,99 % ročně. RPSN smlouvy činila 76,18 %. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na základě výše uvedené smlouvy uhradila dílčí platby v celkové výši , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, proto došlo ke zesplatnění jistiny úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky ve výši , částka, jakožto jistiny, částky ve výši , částka, jakožto kapitalizovaného smluvního úroku, částky ve výši , částka, jakožto smluvní pokuty a částky ve výši , částka, za upomínkování (, částka, za jednu upomínku).5. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato řádně neověřila příjmy a výdaje žalované. Z přílohy smlouvy o úvěru vyplývá, že žalované z jejích příjmů po odpočtu nezbytných výdajů včetně splátek stávajících úvěrů zbývá částka ve výši , částka, . Pokud má pak žalovaná z této částky hradit splátku , částka, měsíčně, je velmi pravděpodobné, že tuto nebude schopna pravidelně platit. Soud tak nemá za řádně ověřenou úvěruschopnost žalované.6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.9. Soud má ve věci za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, avšak s ohledem na nedostatečně ověřenou úvěruschopnost žalované a dále s ohledem na nepřiměřenou výši sjednaného úroku soud považuje takto uzavřenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z. a pro porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná již vrátila částku , částka, , má povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé předžalobní výzvou ze dne , datum, , ve které stanovila žalované lhůtu k zaplacení dluhu do , datum, . S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za období od , datum, do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Poměr úspěchu obou účastníků s přihlédnutím k příslušenství pohledávky byl zhruba shodný, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.