25 C 155/2025-25 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále je také „žalobkyně“) a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , částku , částka, za zpracování zápůjčky a částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 21 měsíců a žalovaný se zavázal splatit poskytnutou půjčku spolu s úrokem a poplatky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do , datum, .5. Pohledávka za žalovaným byla dne , datum, (s účinností od , datum, ) postoupena společností , právnická osoba, , na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.9. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své osobní, rodinné a majetkové poměry. Tyto informace od žalovaného byly zaznamenány do jeho zákaznické karty a byly dle žalobkyně ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Uvedené dokumenty, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, však předloženy nebyly a výdaje žalovaného tak nebyly ověřovány. Nebyly předloženy dokumenty ani o případném prověřování žalovaného prostřednictvím dostupných databází. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.10. Pro úplnost soud uvádí, že na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru také hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál. Soud proto chtěl podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.), když totiž nelze přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Ze smlouvy již na první pohled vyplývají nepřiměřené poplatky, když tyto byly sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Ze smlouvy však není zřejmá výše RPSN, když toto „políčko“ není ve smlouvě vůbec vyplněno, i přesto, že ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný byl seznámen s výší RPSN. Tomu však tak není a nebylo. Ve smlouvě tak tato podmínka úvěrové smlouvy zcela chybí. Na první pohled je však i tak dle praxe soudu zřejmé, že ujednání smlouvy ohledně poplatků (úroků) je jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, když i ujednání smlouvy lze hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy. Navíc podmínka úvěrové smlouvy v podobě výše RPSN ve smlouvě chybí. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalovanému, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalovaného (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne , datum, vyplývá, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalovaného. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla