6 C 211/2023-420 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhali nahrazení projevu vůle uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků k uspokojení jejich dosud nevypořádaného restitučního nároku. Žalobu odůvodnili tím, že jejich právnímu předchůdci otci , jméno FO, , st., narozen , datum, , zemřelý , datum, (dále jen „právní předchůdce“ či „otec“), byly na základě rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , sp. zn. Rt 40/54, který nabyl právní moci dne , datum, , odňaty pozemky – parcely , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , když tímto rozhodnutím byl odsouzen mimo jiné k trestu „propadnutí veškerého jmění“. Uvedený trestní rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , čímž došlo k definitivní rehabilitaci právního předchůdce žalobců. Rozhodnutím Magistrátu města Plzně – pozemkového úřadu ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, (dále jen „rozhodnutí“) bylo následně určeno, že odňaté pozemky nelze žalobcům, jakožto právním nástupcům jejich otce vrátit a tyto oprávněné osoby tak mají nárok na vydání pozemků náhradních. Žalobci restituční nárok nabyli od svého otce , jméno FO, , st., a to na základě dědického usnesení Státního notářství v Klatovech ze dne , datum, , č.j. D 760/70-26. Spolu se žalobci se stala dědicem restitučního nároku i jejich matka , jméno FO, , narozena , datum, , zemřelá , datum, . Jejími dědici se následně stali rovněž žalobci, a to na základě usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , čímž na ně přešel celý restituční nárok po jejich otci. Žalovaná však evidovala a eviduje restituční nárok žalobců, jakožto oprávněných osob, v nesprávné výši, když odňaté pozemky se oceňují dle účelu vyvlastnění či jejich charakteru v době přechodu na stát, tj. v daném případě ke dni , datum, . Žalovaná odmítá určit hodnotu pozemků odňatých právním předchůdcům žalobců podle územně plánovací dokumentace platné ke dni přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na stát, ale trvá na, pro ni výhodnějším, ocenění podle formální evidence v pozemkových knihách. Tímto přístupem nadále prohlubuje křivdy způsobené žalobcům a jejich rodině za minulého režimu. Žalobci se v září 2022 obrátili na žalovanou, aby jejich restituční nároky zaevidovala ve správné výši, když odkazovali na konkrétní územně plánovací dokumentaci platnou k datu přechodu vlastnického práva k pozemkům odňatým jejich právnímu předchůdci na stát, jakož i na účel vyvlastnění některých odňatých pozemků, které byly vyvlastněny za účelem výstavby, kdy charakter pozemků žalobci v žalobě obsáhle popsali s odkazem na Směrný plán města Plzně pořadové číslo M 3156 z roku 1949 (dále jen „směrný plán“), podle kterého se předpokládalo, že na těchto pozemcích bude realizována výstavba – sportovní areál , právnická osoba, , sídliště Slovany, přičemž koncepce území zahrnovala sportovní stadion, halu, silnici, doplňkovou plochu, arénu a obytné domy. Žalobci se opakovaně hlásili do veřejných nabídek žalované, kde však byli, s ohledem na postoj žalované, neúspěšní, když žalovaná eviduje jejich nárok jako vyčerpaný a v předžalobní komunikaci jej označila rovněž za promlčený. Uplatnění námitky promlčení pak žalobci s odkazem na judikaturu označili jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobci si nechali na vlastní náklady vypracovat znalecký posudek znaleckou kanceláří , právnická osoba, . (dále jen „znalecký posudek“), podle kterého by měly být zbývající nároky žalobců mnohonásobně vyšší, než jak je eviduje žalovaná. Podání žaloby žalobci odůvodnili liknavým a svévolným postojem žalované, která odmítá přecenit jejich restituční nárok a jejich přihlášky do veřejných nabídek zamítá jako neplatné, žalobci tak nemají jinou možnost nežli se domoci svých nároků soudní cestou. S ohledem na převod vlastnického práva k náhradnímu pozemku parc. č. 1482/3 v k. ú. , adresa, na žalobce v hodnotě , částka, pro každého z nich, eviduje žalovaná tento nárok jako zcela vyčerpaný. Správná výše restitučního nároku každého ze žalobců dle znaleckého posudku však činí , částka, , kdy tato částka odpovídá podílu ⅛ na nevydaných pozemcích. Pokud je z této částky odečtena hodnota již převedeného pozemku, která na každého ze žalobců připadá ve výši , částka, , zbývá každému ze žalobců vyčerpat nárok do výše , částka, . Ohledně evidence žalované stran hodnoty odňatých pozemků žalobci uvedli, že žalované důvěřovali s ohledem na její postavení a její odbornou autoritu, když zastupuje stát při vypořádání restitučních nároků. Věřili ve správnost jejích dílčích závěrů, avšak namítali, že žalovaná ve faktickém postavení dlužníka sama určila výši dluhu a žalobci neměli žádnou možnost nechat hodnotu jí stanovenou nezávisle přezkoumat. Žalobci dále specifikovali pozemky, jejichž bezúplatného převodu se domáhají, přičemž jejich hodnota , částka, nepřesahuje tvrzenou výši jejich restitučního nároku dohromady ve výši , částka, .2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že nárok žalobců zcela neuznává. Nároky žalobců byly vypořádány Dohodou o vydání náhradního pozemku ze dne , datum, , (dále jen „Dohoda“), kdy u jednotlivých nároků je evidováno plnění k datu , datum, . Žalobci se tak převodu náhradních pozemků a přecenění nároku domáhají 29 let od jeho řádného vypořádání. Žalovaná nesouhlasila s tím, že by při ocenění odňatých pozemků pochybila. Dále se vyjádřila k tomu, že žalobci nejsou dle konstantní judikatury osobami, které by se mohly svých nároků domáhat prostřednictvím žaloby, když od roku 1993 až do roku 2022 nijak nesporovali vypořádání svého nároku, přičemž zároveň odmítla, že by se k žalobcům chovala svévolně či jinak diskriminačně, neboť jejich nárok je již téměř 30 let vypořádán. Žalovaná se vyjadřovala i k původně v řízení uplatněným pozemkům, ale s ohledem na další průběh řízení a změnu žaloby (ze dne , datum, ), respektive připuštění změny žaloby o pozemek parc. č. 879/4 v k. ú. , adresa, u Dnešic (a zastavení řízení týkající se ostatních pozemků pro zpětvzetí žaloby) nejsou tyto skutečnosti již významné.3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě (dále jen „zákon o půdě), že jejich právní předchůdci byli ve svých vlastnických právech omezeni a zároveň uplatnili v zákonné lhůtě u příslušného Pozemkového úřadu restituční nárok dle zákona o půdě na vydání pozemků a náhrady. Nebylo sporu ani o tom, že žalobci vyvinuli dostatek aktivity při restitučních nabídkách. Nespornou skutečností byly i rozsudky Okresního soudu , adresa, -sever (č. j. , spisová značka, ) a Okresního soudu v Trutnově (č. j. , spisová značka, ), které byly potvrzeny odvolacími soudy, a kterými byl v součtu vypořádán nárok žalobců ve výši , částka, (k vypořádání tak zbyla částka , částka, ). V neposlední řadě učinily strany nespornou skutečností i to, že nárok žalobců není promlčen a shodli se na převoditelnosti a ceně pozemku parc. č. 879/4 v k. ú. , adresa, u Dnešic ve výši , částka, (dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, č. , č. účtu, ze dne , datum, ), jež je dle výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví České republiky.4. Spornou skutečností v řízení zůstala zejména otázka náhrady za bezdůvodné obohacení žalobců na úkor žalované ve výši , částka, při vydání pozemku v hodnotě , částka, oproti nároku žalobců ve zbývající výši , částka, .5. Z dopisu žalobců ze dne , datum, bylo zjištěno, že tito vyzvali žalovanou k přecenění zabraných pozemků. Oba žalobci se vydání náhradních pozemků domáhali již žádostmi oprávněných osob ze dne , datum, a , datum, . Žádosti žalobců byly žalovanou zamítnuty či odmítnuty dopisy ze dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalobci žalovanou k zaevidování nároku ve správné výši vyzvali rovněž předžalobní výzvou ze dne , datum, , na kterou žalovaná reagovala odmítavě dopisem ze dne , datum, . Jejich žádosti byly opakovaně žalovanou zamítány z důvodu, že nárok otce žalobců byl beze zbytku vypořádán již v roce 1994. Právě skutečnost, že žalovaná nepřecenila restituční nárok žalobců, jim znemožňovala účast ve veřejných nabídkách, tedy jim znemožnila získat náhradní pozemky zákonem předpokládaným způsobem. Tento přístup žalované lze jednoznačně považovat za liknavý, když nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí žalovaná přenášet na oprávněné osoby a pokud tak činí, dopouští se svévole (v podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, mezi týmiž účastníky). Domoci se nápravy způsobených křivd cestou podání žaloby, namísto účasti ve veřejných nabídkách, bylo u žalobců nevyhnutelné, neboť žalovaná eviduje jejich nárok jako vyčerpaný. Je povinností a odpovědností žalované evidovat nároky oprávněných osob ve správné výši, přičemž je ospravedlnitelné, že osoby (jejich právní nástupci), jimž byla způsobena křivda právě státem, důvěřovali v poctivý přístup žalované k ocenění