8 C 280/2025-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., a žalovaná dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 66,27 % ročně, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách, nejpozději do , datum, . Spolu se shora uvedenou smlouvou byl dne , datum, uzavřen Dodatek č. , hodnota, , dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.proficredit.cz a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto dne , datum, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, . Žalovaná byla ze strany žalobkyně upomínána ke splnění dluhu upomínkami a následně i předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na její bankovní účet vedený u , právnická osoba, . č. , č. účtu, . Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 66,27 % ročně, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 90,61 %. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit činila , částka, . Spolu s výše uvedenou smlouvou byl dne , datum, uzavřen Dodatek č. , hodnota, , jehož předmětem byla žádost žalované, aby smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Z dokladu o vyplacení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z účtu a výplatní pásku za měsíc srpen 2023, ze které vyplynulo, že čistý příjem žalované za tento měsíc činil , částka, . Dále si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis záznamů z registru SOLUS. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, . Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované předžalobní výzvu dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.9. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni spolu s jistinou i úroky ve výši 66,27 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit tak činila , částka, . Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 10,04 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 90,61 %, tvoří takto sjednaná RPSN několikanásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.12. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla bezhotovostně převedena částka ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, žalovaná na uvedenou částku uhradila celkem částku ve výši , částka, . Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku , částka, a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měla žalovaná dluh uhradit dle předžalobní výzvy ze dne , datum, ) do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , úspěšnou byla pro částku , částka, . , částka, = 100 %, , částka, =