8 C 290/2025-14 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, kdy žalobkyně následně provedla lustraci dokladu. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonního číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne , datum, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne , datum, . Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím zjištěním. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -2917, uzavřené dne , datum, , soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to nejpozději do , datum, v pěti splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne jeho konečné splatnosti. V čl. VIII bodu 8.1. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky, je klient povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . Dle bodu 8.2. shora uvedeného článku smlouvy, pak v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit: úroky z prodlení – v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) – ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru – ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.1), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.2). Z potvrzení o provedené platbě společnosti ThePay, a.s. bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši , částka, . Toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného v úvěrové smlouvě a účtem, ze kterého odešla ověřovací platba. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Na základě provedeného dokazování je však soud toho názoru, že v daném případě se jednalo o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr, a nikoliv o úvěr podnikatelský. Pro posouzení, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s obchodníkem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání dané osoby v konkrétním smluvním vztahu, přičemž okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s obchodníkem irelevantní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 419 o. z., je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jedná se tedy o osobu, která jedná za účelem osobní spotřeby. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný, a že daná osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Závěru, že se v daném případě jednalo o zastřený spotřebitelský úvěr, odpovídá i výše poskytnutého úvěru, když podnikatelské úvěry bývají poskytovány zpravidla v daleko vyšších částkách a rovněž jejich splatnost bývá delší než 2 měsíce. Dále je třeba konstatovat, že byť je ve smlouvě uvedeno, že úvěr byl žalovanému poskytnut výlučně na financování jeho podnikatelských potřeb, podnikatelský účel, na který byl žalovanému úvěr ze strany žalobkyně poskytován, není ve smlouvě žádným způsobem konkretizován. Žalobkyně se ani blíže nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaný podniká. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy nevystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, ale jako spotřebitel. V souladu s § 555 odst. 2 o. z. tak soud předmětnou smlouvu posoudil podle jejího obsahu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje zákon č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, když nezjistila jeho příjmy ani výdaje, je nutné považovat shora u