8 C 312/2025-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, , ze kterého byla odeslána i níže uvedená ověřovací platba. Smlouva byla uzavřena následujícím způsobem. Žalovaný nejprve na výše uvedené webové stránce vyplnil registrační formulář a uvedl heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Následně odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Za účelem ověření totožnosti se současně zavázal uhradit ověřovací platbu ve výši , částka, . Vložením SMS kódu ve znění 64867 do formuláře a následným odesláním formuláře potvrdil vůli být smlouvou vázán. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že se jej žalovaný zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 20. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, z tohoto důvodu byl dne , datum, informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, nachází se od , datum, v prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši , částka, , úroku za dobu čerpání úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, v částce , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím SMS kódu uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl oprávněn opakovaně čerpat neúčelový úvěr ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně každý měsíc nejpozději do 20. dne v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ, že prodlení žalovaného přesáhne dva měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, , soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka ve výši , částka, , přičemž číslo účtu odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě u osoby žalovaného a rovněž účtu, z něhož byla ve prospěch žalobkyně provedena potvrzující platba ve výši , částka, . Dopisem ze dne , datum, informovala žalobkyně žalovaného o tom, že úvěr zesplatnila. Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, tvoří takto sjednaný úrok mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky celkem ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši úhrad žádným způsobem nerozporoval, má soud tuto skutečnost za prokázanou. Žalovaný má tak povinnost tuto částku žalobkyni vrátit včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení žalobkyně by v případě jejího plného úspěchu ve věci činily , částka, a byly by tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , a odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po , částka, podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Jelikož však žalobkyně byla úspěšná pouze