8 C 333/2025-44 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v původní výši , částka, , a to bezhotovostně dne , datum, a dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.kimbi.cz, na které si žalovaný vybral dostupné parametry úvěru. Žalovaný dále vyplnil registrační formulář, kde uvedl své registrační údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy vůči původnímu věřiteli. Následně byl žalovanému zaslán ověřovací SMS kód. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem smlouvy. Po odsouhlasení návrhu smlouvy žalovaným ji odsouhlasil původní věřitel a zaslal žalovanému na jeho tel. číslo/e-mailovou adresu zprávu potvrzující podepsání smlouvy. Shora uvedenými kroky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru. Žalovaný načerpané peněžní prostředky nesplácel řádně a včas a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopis, ve kterém ho zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši , částka, . Žalovaný byl ze strany žalobkyně upomínán ke splnění dluhu upomínkami a následně i předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyslovil Okresní soud v Tachově svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, . č. , č. účtu, . Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 200 % ročně, a to v minimální měsíční splátce ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 537,20 %. Z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Výše uvedené vyplývá rovněž ze sdělení , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na úvěr dne , datum, uhradil částku , částka, .6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.10. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou i úroky ve výši 200 % ročně. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,31 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 537,20 %, tvoří takto sjednaná RPSN několikanásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, žalovaný na uvedenou částku uhradil celkem , částka, . Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku , částka, a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný dluh uhradit dle předžalobní výzvy ze dne , datum, ) do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení ro