8 C 338/2025-36 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do výše , částka, , které měl následně splatit spolu s úrokem ve výši 14 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný peněžní prostředky opakovaně čerpal, přičemž, kdy ke dni podání žaloby zůstala z poskytnutého úvěrového limitu nesplacena vyčerpaná částka ve výši , částka, . Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr až do výše , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Zápůjční úrokovou sazbu ve výši 14 % ročně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 14,93 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Minimální splátka činila 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to mj. lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a dále rovněž v interních databázích. Žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky a splácel jednotlivé splátky. Následně však opakovaně porušil smluvní podmínky, když se dostal do prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby žalovaný nesplatil z poskytnutého úvěrového limitu vyčerpanou částku ve výši , částka, představující jistinu. Žalobkyně dále v souladu se smlouvou požaduje po žalovaném zaplacení poplatků v celkové výši , částka, (za 3 upomínky á , částka, ze dne , datum, , , datum, a , datum, , poplatek ve výši , částka, za přečerpání úvěrového rámce a poplatek za sjednané pojištění), úrok ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.10. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Ve věci je tak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně.14. Na základě zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně rovněž řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud dále odkazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu, dle které nelze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, neboť musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě je však soud toho názoru, že úvěruschopnost žalovaného byla přezkoumána řádně. Na základě shora uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, , který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky řádně a včas splácet. Své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy však řádně neplnil, když přečerpal úvěr do nepovolené výše a dle § 1968 o. z. se ocitl v prodlení se splacením dluhu. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslané výzvy právní předchůdkyně žalobkyně a předžalobní výzvu. Výše sjednaného úroku a roční procentní sazby nákladů byly soudem shledány jako ústavně konformní a v souladu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, neboť jejich výše nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (průměrná úroková sazba pro kontokorenty poskytované domácnostem v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v únoru 2024, činila 9,42 %). S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, . Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný octil s úhradou dlužné částky v prodlení, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. rovněž právo na zaplacení zákonné