8 C 58/2026-26 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 015886544R, která byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši , částka, , a to vždy k 26. dni v měsíci počínaje , datum, . Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 7,70 % ročně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to jednak prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně dále provedla kontrolu informací přes bankovní a nebankovní úvěrové registry, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále přes kontrolu systému SOLUS, ve kterém žalovaný neměl evidované žádné závazky po splatnosti. Žalobkyně dále posoudila finanční situaci žalovaného rovněž s ohledem na jeho životní náklady, kdy po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru vyhodnocena jako dostatečná. Výše splátky byla dle názoru žalobkyně adekvátní tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek splácet. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky za splatné, o čemž byl žalovaný informován dopisem „Oznámení o zesplatnění úvěru“. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , který je tvořen úrokem ve výši 7,70 % ročně z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši , částka, , který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od , datum, do , datum, , poplatků ve výši , částka, (poplatky za pojištění a za zaslání Upomínek/Výzev k uhrazení dlužných částek), úroku ve výši 7,7 % ročně z částky , částka, (tj. z jistiny) od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši zákonné z částky , částka, (tj. z jistiny a poplatků) od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. 015886544R uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal sjednanou částku vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 7,70 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, do , datum, , přičemž poslední splátka činila , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 7,98 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly i Úvěrové podmínky Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému posoudila jeho schopnost splácet úvěr, přičemž došla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Předschválený limit žalovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném (a spořícím) účtu žalovaného, v rámci kterého, byl stanoven příjem ve výši , částka, , a výdaje ve výši , částka, . Platební kapacita byla vypočtena na částku , částka, a pro měsíční splátku ve výši , částka, vyhodnocena jako dostatečná. Z bankovních a nebankovních registrů bylo zjištěno, že žalovaný není zadlužen. Běžný účet žalovaného nevykazoval nestandardní transakce, které by indikovaly zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Dále bylo zjištěno, že ve vztahu k žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že dne , datum, byla na tento účet připsána částka ve výši , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, opakovaně se dostával do prodlení. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzván výzvou i předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil žalobkyni ničeho.5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný po zesplatnění úvěru dluží žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k žalobě nikterak nevyjádřil, vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná.6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.13. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., jejíž součástí byly i Úvěrové podmínky. Žalovanému byly na základě výše uvedené smlouvy poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když porovnala jeho příjmy a výdaje, jakož i další údaje o jeho celkové finanční a ekonomické situaci. Vycházela přitom jednak z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů, jakož i z pohybů na účtu žalovaného. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného neomezila pouze na údaje sdělené žalovaným, ale vycházela i z dalších dostupných a ověřitelných podkladů, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splatit. Žalovaný však následně úvěr řádně a včas nesplácel a opakovaně se dostával do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni jistinu úvěru ve výši