14 C 250/2020-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému peněžní půjčku ve výši [částka], kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčku [částka] a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v 52 týdenních splátkách po [částka] Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy 52 týdnů, konkrétně dne [datum]. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud uhradil pouze [částka]. Žalovaný nadále dluží jistinu půjčky [částka] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku ke dni [datum] [právnická osoba] S. à. r. l., přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], a uvedená společnost pak pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván k zaplacení upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, jimž se žalovaný nebránil. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce ust. § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud se z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda je uvedená smlouva platná. Při tom soud přihlédl k částce [částka], která byla žalovanému poskytnuta, a částce [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit jako tzv. souhrnný poplatek v 52 týdenních splátkách. Ačkoli je uvedený nárok souhrnně označen jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 66,4 % jistiny ročně. Smlouva o půjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák. Smlouva o půjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad [příjmení] evidovaných Českou národní bankou v období ledna 2006 činila 12,92 % ročně, pak sazba 66,4 % ročně představuje více než pětinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 4. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit původnímu věřiteli, potažmo žalobkyni, pouze částku, kterou přijal a dosud nevrátil. Z žalobních tvrzení soud porovnal půjčenou částku [částka] a splacenou částku [částka], a dospěl k závěru, že žalovaný svou povinnost již splnil a z výše uvedeného titulu není povinen nic dalšího plnit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. Protože byl žalovaný ve věci úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly, neboť v řízení byl zcela nečinný, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.