17 C 10/2020-80 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 998 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče v období od 11. 9. 2017 do 17. 4. 2018 a byl zároveň informován o skutečnosti, že pokud není řádně zdravotně pojištěn podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, bude muset hradit poskytnutou zdravotní péči z vlastních prostředků. Po propuštění z hospitalizace mu byla poskytnutá zdravotní péče vyfakturována. Žalovanému byly vystaveny postupně za poskytnutou péči tři faktury, první na částku 54 529 Kč se splatností 1. 11. 2017, druhá na částku 184 Kč se splatností 22. 6. 2018 a třetí na částku 31 285 Kč se splatností 24. 6. 2019. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně dodala k důkazu lékařské zprávy k poskytnuté zdravotní péči. 2. S ohledem na skutečnost, že pobyt žalovaného není znám, mu byl ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že nemá možnost věc konzultovat s žalovaným, navrhl, aby žalobkyně upřesnila již tvrzené skutečnosti. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovanému byla vystavena faktura za poskytnutou zdravotní péči na dlužnou částku 54 529 Kč se splatností 1. 11. 2017 a byla převzata oproti podpisu. Další faktura byla vystavena na částku 184 Kč se splatností 22. 6. 2018 a třetí faktura doručovaná na adresu žalovaného byla vystavena na částku 31 285 Kč se splatností 24. 6. 2019. Žalovanému byla následně zaslána upomínka ze dne 26. 1. 2018 na adresu v [obec], [ulice a číslo], která je evidována v systému žalobkyně jako kontaktní adresa žalovaného. Z lékařských zpráv vyplývá, že žalovanému v rozhodném období byla poskytnuta žalobkyní zdravotní péče. Z příloh daňových dokladů jsou pak zřejmé jednotlivé úkony a zejména pak jejich hodnota, která v součtu odpovídá žalované částce. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému vznikla podle ustanovení § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku povinnost zaplatit poskytovateli zdravotních služeb za poskytnutou péči, jelikož nebyl zdravotně pojištěn podle zákona č. 48/1997 Sb. Protože si žalovaný svou povinnost nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil mu dlužnou částku uhradit, a to společně s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni 4 300 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 4 900 Kč.