17 C 218/2020-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2012 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 27. 12. 2011 smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 200 Kč dne 11. 1. 2012. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalovanému zbývá na jistině uhradit 1 000 Kč a na poplatku 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy banky [právnická osoba] vyplývá, že byla částka 1 000 Kč převedena na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 12. 2011. Žalovaný se peněžní prostředky zavázal vrátit spolu s poplatkem 200 Kč do 11. 1. 2012. Žalovaný neuhradil pohledávku ani částečně. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Strany platně uzavřely smlouvu o zápůjčce s § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), na základě které vznikla žalovanému povinnost původnímu věřiteli vrátit půjčenou částku 1 000 Kč spolu s poplatkem 200 Kč, kterou však nesplnila. Ve smlouvě se dohodly na tom, že půjčená částka má splatnost 11. 1. 2012. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný dluh neuhradil. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému, aby dlužnou částku uhradil, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 ObčZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Žalobcem označený poplatek v částce 200 Kč je třeba vnímat jako cenu za půjčení peněz, tedy smluvený úrok. Úrok tak činil 520 % ročně z poskytnutých peněz a u úvěrů s délkou splatnosti kolem jednoho roku by takto vysoký úrok zcela jistě neobstál při hodnocení mravnosti jeho výše a nezbylo by, než jej posoudit jako neplatný. Nicméně s ohledem k tomu, že v posuzovaném případě se jednalo o úvěr bagatelní a s krátkou dobou splatnosti, tedy úvěr s vyšší mírou rizika (na rizikovost úvěru lze usuzovat i z chování žalovaného, který na úvěr nic nezaplatil) a nižším výnosem, nebyla sjednaná výše úroku shledána soudem jako neplatná. Byť smluvený úrok má sloužit ke generování zisku, z něhož mají být kryty i provozní náklady poskytovatele úvěru, tak není možné přistupovat k hodnocení mravnosti výše smluveného úroku mechanicky. Jestliže by například poskytovatel úvěru požadoval celkem obvyklý úrok ve výši 30%, činil by kapitalizovaný úrok za smluvené období přibližně 11,5 Kč. Jelikož u každého úvěru je zapotřebí kalkulovat s minimálními náklady na vyhodnocení požadovaného úvěru i na realizaci obchodu v řádu minimálně nižších stokorun, je zřejmé, že požadavek na úrok ve výši 11,5 Kč u takto krátkodobého úvěru neobstojí. Byť výši smluveného úroku je třeba v tomto konkrétním případě vnímat jako hraniční, při hodnocení platnosti obstála. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.