30 C 296/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 18. 10. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, a to ve znění dodatku ze dne 25. 11. 2018, jejíž nedílnou součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky, když na základě shora uvedené smlouvy se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Elektřinu dodanou do shora uvedeného odběrného místa v období od 17. 11. 2018 až 23. 10. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] znějící na částku 2 322,34 Kč se splatnostní dne 27. 12. 2019. Žalovaný na tuto fakturu ničeho neuhradil. Následně byla na základě nově, po vystavení původní faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE uvedená faktura opravena oprávněným daňovým dokladem [číslo] ze dne 4. 12. 2019 na částku 2 318,04 Kč za výše uvedené období se splatností dne 27. 12. 2019. Na tuto fakturu žalovaný ničeho nehradil. Ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny specifikované shora si pak strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dnů, když v daném případě se žalovaný dostal do prodlení s úhradou výše uvedené faktury, přičemž vyúčtování smluvní pokuty žalobkyně provedla v rámci vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne 9. 1. 2020 pod variabilním symbolem [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla uzavřena na dobu určitou (36 měsíců), pak žalobce dále požaduje uhrazení smluvní pokuty, kdy žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, konkrétně neuhradil zálohy za měsíce červenec, srpen a září 2019. S ohledem na výše uvedené žalobkyně dne 23. 10. 2019 v souladu s příslušným ustanovením energetického zákona ukončila dodávku elektřiny, když na možnost ukončení dodávky byl žalovaný upozorněn naposledy upomínkou ze dne 23. 9. 2019 zaslanou tomuto doporučeně. Následně pak žalobkyně přípisem ze dne 5. 11. 2019 odstoupila od smlouvy po opakované neplnění platebních povinností žalovaného. Pokud jde o celkovou dlužnou pokutu ve výši 10 400 Kč, pak tato byla vyúčtována žalovanému fakturou [číslo] ze dne 23. 10. 2019, kdy žalobkyně smluvní pokutu požaduje za každý měsíc od října 2019 do prosince 2021, tedy za 26 měsíců po 400 Kč, tedy celkem 10 400 Kč, kdy žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na dluh rovněž ničeho neuhradil. Celková dlužná pohledávka tak činí 12 818,04 Kč. 2.) Žalovaný se pak k věci samé nevyjádřil, kdy toliko uvedl, že je v tíživé osobní a majetkové situaci, kterou bude zřejmě řešit insolvenčním návrhem. Rovněž souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce elektřiny ve smyslu příslušných ustanovení energetického zákona, když předmětné závazkové vztahy svým obsahem odpovídají kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně pak dodávala žalovanému elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a cenu za takto dodanou elektřinu žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni řádně a včas cenu za odebranou elektřinu zaplatit. Jelikož tak žalovaný neučinil, když na pohledávku ve výši 2 318,04 Kč ničeho neuhradil, soud v této části žalobě vyhověl. Rovněž pak vyhověl žalobě i ohledně smluvní pokuty ve výši 10 400 Kč a 100 Kč, když smluvní pokuty shledal platně sjednanými ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když tyto byly vyúčtovány žalovanému dle všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, kdy ohledně částky 100 Kč se jednalo o prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] ohledně částky 10 400 Kč pak smluvní pokuty za období od říjen 2019 do prosinec 2021, tedy 26 měsíců po 400 Kč poté, co bylo odstoupeno žalobkyní od smlouvy o opakované neplnění platebních povinností ze strany žalovaného. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. celkem 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 252 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízeních o obdobných žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.